Já jsem pro, aby byly dělány různé popisy a různá vysvětlení
a různé modely společnosti -- řekněme. A zajímají mě.

Jenom -- vedle toho -- mám (s nimi souřadný) svůj model,
který mi říká, že společnost je příliš složitá na to,
abychom ji uchopili nebo dokonce měnili podle jednoho
modelu. Komplexní systémy jsou komplexní a naše možnosti co
s nimi podnikat jsou omezené. Uvědomuju si to omezení a
navrhuju jak jinak k tomu přistupovat: vycháze ze sebe,
z Tebe, ze mně, z ní, z něho, z našich malých součinností.

Velkou překážkou pochopení mého modelu je náš přirozený
sklon i složité brát jako jednoduché. Sám se tomu musím
bránit a cvičit se v tom to nedělal. Vlastně je to nějaká
vzpoura proti tomu, jak jsme, mokří roboti, zkonstruováni.
Nejsme zkonstruováni na to zabývat se složitými věcmi. Jsme
zkonstruování na to zabývat se těmi situacemi, kdy úspěšná
strategie je, vytvořit si jednoduchý model a podle něho
vytvrale konat -- i přes překážky. Vytrvávat není 'bug'; to
je 'feature'. Jednochost není 'bug'; to je 'feature'.

Používá sám sebe k něčemu, k čemu nejsem zkonstruován.

---
#tg717157152 Složité. Je v slozite.txt .

Podle mě, co se týče tříd a kast a já nevím čeho, nějakého
společenského knedlíkování, jednak máme ty celoplanetární
internety a jejich knedlíkování, ale druhak, tady v Evropské
unii máme efekt toho otevření, promíchání -- jasně překážky
přetrvávají, a i když jsou značné, vody se hned tak nemísí
-- ale máme to chápat a popisovat unijně; nikoliv česky -- k
čemuž sklouzávám, sklouzáváme.

Často je to tak, že se lidi vlastně spíš přetahují o to, o
čem se bude mluvit, než o to, co se o tom něčem vlastně
říká.

Otázky "O čem mluvím?" "O čem mluví ten druhý?" "O čem
mluvíme?" jsou dobré otázky.

No tak tak já mám vědomí, že patřím do soustavy(??) "Bílý
muž", ať chci nebo nechci.

Zažívám, že takto je ke mě přistupováno.

Kvílím, že je to nespravedlivé? Pokud ano, tak fakt málo.
Vímám to? Popisuju tak svět? Popisuju tak sebe? Ano.

Jednotlivci nebo centra nebo nějaké organizované skupiny
nebo co, ale vždy lokálního charakteru, můžou mít velkou moc
-- někteří mají velkou moc -- ale to pro mě vůbec neznamená,
že by "ovládali civilizaci". Asi to souvisí s tím, co kdo
myslí slovním slovním spojením "ovládám civilizaci".

Jinak si fakt myslím, že ta posedlost vládnutím a ovládáním
a 'res cogitans' je škodlivá. Lepší je k sociálním systémům
přistupovat podobně jako k systémům nesociálním: vesmír --
kdo ovládá vesmír? -- kvantové fyzikální zákony -- kdo je
ovládá? -- strom -- kdo ho ovláda?

Pořád je to podle mě o chybě antropomorfizace,
personifikace. Komplexní věci se dějí, i když tam není Bůh
nebo letečtí dispečeři nebo prostě jakýkoliv hrdina.

---
#tg717157152 Složité. Je v slozite.txt .

Moje pozice vůči LLM. Mně to je fakt odporné a myslím si, že
ty centralizace jsou špatně. I vyhledávání -- indexování. I
Wikipedie. I internet?

Televizi jsem zavrhl a odstranil z bydliště už dávno.

---
#tg717157152 Složité. Je v slozite.txt .

Asi na rozdíl od @xChaos -e, neberu Sheffieldovo vlákno jako
žánr "popis, jak to je" ve smyslu "pracháči a jejich
hierarchie nemají rádi abstrakce" nebo "oni jsou tak blbí".

Ostatně mě popisy společnosti "jak to je" vlasně moc
nezajímají. Ani "Francouzskou hrdost" tak nečtu.

Spíš mě zajímá "filozofie sociologie", filozofie čeho, podle
vzoru třeba "filozofie fyziky". "Filozofie sociologie" něco
je: https://www.jstor.org/stable/185083 . Já mám tady na
mysli nějaké povídání o tom, co vlastně znamenají dílka jako
"Francouzská hrdost" nebo Sheffieldovo vlákno nebo vůbec
výroky o společnosti. A nijak se nepřekvapím, když si
zopakuju: #tg163707832 nemůžu vědět.

Říkám to z pozice lásky k sociologický i jiným povídáním o
tom "jak to ve společnosti je".

Já je ovšem do velké míry nečtu jako zprávy o tom, jak to
je, a ani zprávy o tom, jak ten či onen si myslí, že to je.

Zajímají mě jako cvičení a rozšiřování představivosti. Mimo
jiné, abych si uměl představit nepřeberné bohatství
společnosti, abych si uměl představit nepřebernou a
nepoznatelnou složitost: Komlexní systémy jsou komplexní:
#tg717157152 Složité.

Také mě dojímají a umožňují mi prožívat lásku k lidem a ke
společnosti.

---
#tg980394680 Malé x velké. Je v male_velke.txt .

@tymoty ok, no v té hierarchii "barevných" společností, pro kterou jsem Tě asi příliš nenadchnul (je to v podstatě jedna jediná sociologická knížka, kterou jsem ani nečetl, jen mi to baví jako šablona) je tvůj Famur prostě korporátní úroveň organizace: srovnává se efektivita, lidé nejsou osudově svázáni se svojí skupinou, ovšem současně je v tom i nejistota... jistota, kterou nabízelo podvolení se v případě těch nižších stupňů.

Jenže přijde mi, že ten oranžový, korporátní level, jednotný system měr a vah, možnost univerzálního poměřování, je právě ta "svoboda od" - svoboda od podvolení se na nižším levelu osudových identit, ale není to ta "svoboda směřující k něčemu", kterou by přinášel ten zelený level "společného zájmu". Jako aby bylo jasné: já nejsem nějaký zarytý odpůrce společného zájmu, socialismus pro mě není sprosté slovo (navzdory možným různým negativním historickým konotacím).

Tvůj "Famur" přinesl svobodu od osudové, existenční závislosti na komunitě (vesnice, podhradí, klášter, parta, armáda...) ale stejně tak další generace hledá "svobodu od Famuru", svobodu od poměřování výkonnosti, svobodu od soutěžení. Jenže není jasné, jak to udělat, protože když postoupíš na ten další level obecného dobra, bez integrace toho mechanistického, modulárního pojetí společnosti, tak zkolabuješ zpět na ty archaičtější levely: v lepším případě žlutý level, armáda, církev, národ ("bojujeme všichni za svobodu našeho teritoria, jinak zemřeme"), v horším případě na červený level pouličního gangu ("bojujeme všichni se všemi a zemřeme").

#tg717157152 Složité.

Možná bych tohle měl řadit spíš pod #tg511427254 "Úředníci",
ale protože navazuju na @xChaos, nechávám to tady.

#tg526027345 famur není, nebo nemá být kastovní soustava.
Lidi nemají být řazeni do škatulek například podle toho, do
jaké práce zrovna chodí. Řekl bych, že tohle máme zabudováno
v jazyce a v myšlení ještě z dob, kdy společenské postavení
bylo osudové. Bylo určeno narozením, nebo jen osudovými
zvraty. A navíc velmi určovalo celý život (osud) dotyčného.
Famur je modulární. Člověk může být hasičem pak
soustružníkem pak poslancem. A navíc celkou dobu může být
vášnivým cyklistou. Taky může být rodičem. Žákem. Pacientem.

Ve famuru je rovnost všech občanů, lépe: všech pod
jurisdikcí. Každý střídá různé role. Během dne. Během
života. Modularita -- skladebnost je důležitým znakem famuru
a také důležitou podmínkou svobody, kterou famur vytváří.

---
#tg717157152 Složité.
Je v slozite.txt .