@tymoty vůči "francouzské hrdosti" jsem neměl žádné námitky, ale podle mě hierarchické struktury, kterým šplhají po zádech "pracháči" jsou málo pochopené.

V USA existuje velká sociální mobilita mezi nejnižší a nejvyšší třídou, oběma směry, ale relativně stabilní tam po staletí byla střední třída, kde propad nehrozil, ale ani nebyl častý vzestup na vrchol (americká "middle class" je ovšem britská "working class").

Polarizace společnosti se vytvořila mezi těmi hierarchickými strukturami, v rámci kterých "pracháči" jsou špička ledovce, a mezi střední třídou, často vzdělanostní, která se domnívala, jak je hrozně inkluzivní, ale v praxi "jistoty", které nabízela, nedokázaly v jistém smyslu konkurovat příslibu společenského vzestupu, jakkoliv iluzornímu.

To, co kritizuju, je nepochopení "co se děje" a "jak to funguje". Je to pořád sklouzávání k nějakému popisu "jak by věci měly být". No, možná měly, ale nepochopení, proč se tak nemají a co je to, co se děje místo toho, je základní.

A ano, občas se ztrácím, kdy komentuju soukromě a kdy veřejně.

#tg980394680 Malé x velké.

Asi na rozdíl od @xChaos -e, neberu Sheffieldovo vlákno jako
žánr "popis, jak to je" ve smyslu "pracháči a jejich
hierarchie nemají rádi abstrakce" nebo "oni jsou tak blbí".

Ostatně mě popisy společnosti "jak to je" vlasně moc
nezajímají. Ani "Francouzskou hrdost" tak nečtu.

Spíš mě zajímá "filozofie sociologie", filozofie čeho, podle
vzoru třeba "filozofie fyziky". "Filozofie sociologie" něco
je: https://www.jstor.org/stable/185083 . Já mám tady na
mysli nějaké povídání o tom, co vlastně znamenají dílka jako
"Francouzská hrdost" nebo Sheffieldovo vlákno nebo vůbec
výroky o společnosti. A nijak se nepřekvapím, když si
zopakuju: #tg163707832 nemůžu vědět.

Říkám to z pozice lásky k sociologický i jiným povídáním o
tom "jak to ve společnosti je".

Já je ovšem do velké míry nečtu jako zprávy o tom, jak to
je, a ani zprávy o tom, jak ten či onen si myslí, že to je.

Zajímají mě jako cvičení a rozšiřování představivosti. Mimo
jiné, abych si uměl představit nepřeberné bohatství
společnosti, abych si uměl představit nepřebernou a
nepoznatelnou složitost: Komlexní systémy jsou komplexní:
#tg717157152 Složité.

Také mě dojímají a umožňují mi prožívat lásku k lidem a ke
společnosti.

---
#tg980394680 Malé x velké. Je v male_velke.txt .

@xChaos https://f.cz/@xChaos/115889121643217429 :

> ... úředníci... ve své roli selhali? Protože tou rolí bylo
> třeba i zabránit rozkladu systému...

Zprávy o rozkladu systému jsou značně přehnané. Ale o tom
teď nechci psát. Jde mi o "selhání" a obecnějí o
"odpovědnost", konec konců i ve formě "vavřínů", když se
daří.

Odpovědnost za společnost je blbost ve smyslu připisování
zásluh či vin vůdkyni (generické femininum) tlupy nebo
celkem komukoliv jinému. Možná právě proto, abych se té
odopovědnosti zbavil sám? Rituální očišťování? Protože
nějakou jinou "odpovědnost" mám pociťovat. Má pociťovat
každý. Dostávám se tu k:

#tg163707832 Nemůžu vědět.
#tg980394680 Malé x velké.

Přesto, že skoro nemůžeme jinak než mluvit a myslet! a
cítit! o společnosti (o velkém!) jinak než jakoby by byla
malá, ona je propastně jiná. Nemůžu vědět, jak to je. Nemůžu
vědět, co bylo příčinou čeho. Nemůžu připisovat zásluhy nebo
viny.

( @xChaos , Ty už jsi o tom někde psal. Russell?? Že
politici jsou Ti, kterým bude připsána vina.)

---
#tg511427254 Úředníci.
Je v urednici.txt .

Podle mě není dost dobře možné pečovat o "normální stav" s tím, že ten "normální stav" je definován tím, že je "normální".

Je třeba se vzdát možná neexplikované víry, že občanská společnost je přírodní zákon nebo nutnost společenského vývoje nebo konstanta nebo něco, na co mám nárok. Že je to něco vně mě, co jaksi vždycky bylo, trvá věčně a vždycky bude. Osvobozením se mi otevře možnost mluvit a pečovat.

#tg980394680 Malé x velké. @xChaos

@xChaos , podle mě / pro mě je super důležité, jaká jsou Tvoje, moje a dalších abstrakce společnosti. Množné číslo se týká i toho, že jsem a mám být schopen různých abstrakcí společnosti. Představujeme si různé, vlastní, idealizované, zjednodušené modely společnosti, které nosíme v hlavě. Nějaká data či výzkumy nebo i názor o tom, jak to mají lidé ( #tg286619086 Sociologie vědění), nejsou bez zajímavosti. Věřím, že vycházet máme z Tebe, ze mně a z dalších malých konkrétních lidí, s kterými se dostaneme tak daleko, abychom o tom vůbec mohli mluvit.

Podle mě máme explikovat (nejlépe v alternativách), jak vidíme, (1) jak to je (fakta, skutečnost -- #tg962663180 Skutková představa) a (2) jak to má být (utopie, solarpunk -- #tg107792023 Směrná představa).

Jak říkáš, já mám velké abstrakce, -ismy, rád. A věřím, že (od prehistorie?) jsou součástí lidství. Gellner si myslí, že "občanská společnost" a tedy v podstatě i svět, jak ho Ty a já a další bereme za normální se zrodil ve výjimečné konstelaci, kdy se v boji nedařilo jednomu z -ismů zvítězit a zároveň stav společnosti a techniky(!) umožnil existenci jakési vlastně nenormální(!?) rovnováhy. Prakticky to fungovalo a mělo to úžasný úspěch. Se zničujícími důsledky pro lidi, kteří tohle kouzlo neprovozovali. Historie zrodu by mohla vysvětlovat neochotu a neschoponost sebe-popisu tohoto způsobu velké abstrakce, jinak než jako "ten správný", "ten objektivně lepší", "ten historický nutný", "ten směřující správným směrem".

Pořád pro to nemám jiné pojmenování, než "my". Pojmenování "demokracie" lze používat, ale je zavádějící. Gellner používá "občanská společnost". Držím se toho.

Když se zdá, že technologické a politické podmínky pro "občanskou společnosti" přestaly samočinně(?) udržovat rovnovážný stav, je na čase nějak formulovat občansko-společensk-ismus. Je potřeba definovat velkou abstrakci skrze malé konkrétnosti. Je potřeba definovat víru a nauku. Velmi snášenlivou, pluralitní, ale přeci...

#tg980394680 Malé x velké.

@xChaos , podle mě / pro mě je docela důležité si uvědomovat / věřit, že ty "velké abstrakce" jsou(?) docela malé konkrétnosti v Tobě, ve mně, v dalších.

Že jsou to moje myšlenky, city, slova. Malé konkrétnosti o velkých abstrakcích.

A že ty malé konkrétnosti o velkých abstrakcích ve mně a v mém chování interagují s malými konkrétnostmi třeba o tělech a tělesech. Malá konkrétnost o velké abstrakci "Pokud to jde, máme být k lidem laskaví -- máme se vyvarovat zbytečné krutosti" ve mně intergauje s tónem hlasu, otázkou "Můžu Ti dolít kafe?", s vařením kávy, s nakupováním, s vyděláváním...

#tg980394680 Malé x velké.

@xChaos , myslím, že co se týče důležitosti rozdílu mezi

(1) konkrétním ~ malým a

(2) abstraktním ~ velkým

jsme docela v souladu.

#tg980394680 Malé x velké.

@xChaos , (Gellner upozorňuje, že) je vele-rozdíl mezi (1) malými (i velkým i ani ani) "komunitami" občanské společnosti a (2) "venkovskými komunitami" -- to berme v širokém slova smyslu zahrnujícím i kmeny, klany, tlupy a případně i širší lokální uspořádání -- příklad: Afganistán.

Obrázek na českém vydání podle mě dobře vystihuje 1.

#tg980394680 Malé x velké

Ještě důležitý vztah k #tg980394680 Malé x velké.

Celé to nefunguje, včetně mluvení o tom, bez fungování malého. Níkoliv kaše atomizovaných individuí. Síť, mozaika, tkanina, podhoubí ( @robo ) malých lokálních tělesných součinností. Mohu milovat celé lidstvo, ale lásku mohu dělat jen v malém, s určitými / konkrétním lidmi. Důvěra, víra -- když funguje v malém, můžu se jí odvážit i v občanské společnosti. Ale není nutně vše v malém huj! Ovlivňuje se to navzájem: velké ovlivňuje, jak se chovám v malém -- ale svoboda vymknutí se. Malé společné vymknutí je něco úplně jiného než osamělý výmyk individua v kaši.

#tg695558015🧵Svěřujeme vládnutí Evropské unii a 166 státům -- V Evropské unii uskutečňujeme vzájemné vymezení "vládnutí" a "občanské společnosti". @xChaos