@AwetTesfaiesus @Merovius @mina

To, že "nesplňuje své závazky" je triviální.

To je vlastnost; nikoliv důvod ke stížnostem.

To je podstatnou vlastností toho "našeho způsobu života"
~ demokracie. Napětí mezi ideálem a skutečností.

Jaký je náš ideál? Jaká je naše skutečnost? Jak skutečnost
nedosahuje ideálu?

(Pokus o popis společného ideálu a o popis společné
skutečnosti a o popis napětí mezi nimi je něco jiného
než individuální prožitek.)

---
#tg526027345 Famur. Je v famur.txt .

Můj mozek by chtěl, když jsme každý jedinečný, ale máme něco
společného, aby to něco něčím bylo, nějaká pojmenovatelná
vlastnost, jako třeba společné volání k Brianovi, ale ono to
klidně může být tak, že každí dva máme něco společného, ale
všichni dohromady nic.

---
#tg526027345 Famur. Je v famur.txt .

Nebo taky rytmus a nějaký základní motiv melodie /
harmonie(??); a nad tím trilky a džemování a já nevím co.

---
#tg526027345 Famur. Je v famur.txt .

<- Existuje řada centralizačních návrhů, nebo jejich obdoba:
stížností na nedostatečnou centralizaci. Probírali jsme to
třeba v souvislosti s existencí nebo neexistencí
euro-unijního popu. A já asi s mnohými a určitě s některými
souzním, ale místo abych pro ně horoval, poukazuju na nějaké
vlastnosti toho "našeho způsobu spolubytí" -- famuru, které
jsou, že nějak super fungujeme bez centralizace. Jasně, na
to zda centralizovat, neexistuje univerzální odpověď, ale je
to třeba případ od případu zvažovat. A myslím, že součástí
toho zvažování má být hluboké pochopení fungování famuru, ve
kterém decentralizace není omyl nebo nedostatek, ale právě
jeho způsob, který má za následek sílu, výkonost a
vítězství.

Tuhle je jeden centralizační nárok: Gabrielus Landsbergis:
Konec evrospkého geopolitického snu:
https://landsbergis.com/the-end-of-europes-geopolitical-dream .

---
#tg526027345 Famur. Je v famur.txt .

Richard Rorty. Nahodilost, ironie, solidarita. Str. vii.
Motto. Jde (asi) o překlad Pavla Tomana z anglického
překladu v Rortym. Když použijeme Kunderovu českou verzi,
bylo by to takhle:

"Agelastové {Rebelaisovo slovo pro ty, kdo se smějí},
nemyšlení přejatých myšlenek, kýč, to jeden a týž trojhlavý
nepřítel umění, které se zrodilo jako ozvěna božího smíchu a
které umělo vytvořit ten fascinující imaginární prostor, kde
nikdo není majitelem pravdy a každý má právo být pochopen.
Tento imaginární prostor se zrodil s novověkou Evropou, je
obrazem Evropy anebo přinejmenším naším snem o Evropě, snem
mnohokrát zrazeným, ale přesto dosti silným, aby nás všechny
spojil solidaritou, která zdaleka přesahuje náš kontinent.
Ale my víme, že svět, kde individuum je respektováno
(imaginární svět románu, reálný svět Evropy), je křehký a
smrtelný... Neboť jestli mi evropská kultura připadá dnes
ohrožena, ohrožena zvnějšku i zevnitř v tom, co má
nejcennějšího, v její úctě pro individuum, pro jeho
originální myšlení a jeho právo na tajemství soukromého
života, pak se mi zdá, že tato nejcennější esence evropského
ducha je uložena jako ve stříbrné skříňce v dějinách románu,
v moudrosti románu."

Milan Kundera, Umění románu

---
#tg526027345 Famur. Je v famur.txt .

Citát / motto "Agélastes" je z textu, který Kundera
přednesl, když mu byla udělena "Jeruzalémská cena za svobodu
jednotlivce ve společnosti". Píše o tom: "Jeruzalémskou cenu
jsem přebíral v Jeruzalémě na jaře roku 1985. Páter Marcel
Dubois, dominikán a profesor na jeruzalémské univerzitě,
četl svoje laudatio anglicky se silným francouzským
přízvukem a já jsem přednesl svůj děkovný projev francouzsky
se silným přízvukem českým. Věděl jsem, že to, co čtu, stane
se závěrečnou částí mé knihy o umění románu, kterou jsem
tehdy právě dokončoval."

Pak se text dostal do knihy « L'art du roman » (1986) jako
poslední část « Discours de Jérusalem : Le roman at
l'Europe ».

Kunderova česká verze je součástí "Zneuznaného dědictví
Cervantesova" jako "Jeruzalémský projev: Román a Evropa".

(Tuhle je projev v angličtině:
https://medium.com/@mijolo/jerusalem-address-the-novel-and-europe-585bf2e7a848 .)

Pak tu máme povídání o celé knize « L'art du roman »:
Květoslav Chvatík. Kunderovo druhé "Umění románu".
V: Laudatio Milan Jankovič. Ústav pro českou literaturu.
Praha 1989.
https://edicee.ucl.cas.cz/sborniky/strojopisne/50-laudatio-milan-jankovic
https://edicee.ucl.cas.cz/data//sborniky/strojopisne/LMJankovic/LMJankovic.pdf
https://edicee.ucl.cas.cz/data/sborniky/strojopisne/LMJankovic/9.pdf

---
#tg526027345 Famur. Je v famur.txt .

<- Kundera o agelestech: "François Rebelais vymyslil mnoho
neologismů, které pak vešly do francouzského jazyka a do
jiných jazyků, ale jedno z těch slov bylo k velké škodě
zapomenuto. Je to slovo agelast; je přejato z řečtiny a
znamená: ten, kdo se nesměje, kdo nemá smysl pro humor.
Rebelais nenáviděl agelasty. Bál se jich. Stěžoval si, že
agelasti se k němu chovali tak nelítostně, že málem přestal
psát, a navždycky.

Není smíru mezi romanopiscem a agelastem. Ježto nikdy
neslyšeli boží smích, jsou agelastové přesvědčeni, že pravda
je jasná, že všichni si musí myslit totéž a že oni jsou
přesně těmi, jimiž si myslí, že jsou."

Milan Kundera. Zneuznávané dědictví Cervantesovo. Str. 38.
Přechozí citát str. 44-46.

---
#tg526027345 Famur. Je v famur.txt .