@tymoty @pavel

4) ano, poznání skrz data mining nebo machine learning nad obrovskými sadami dat už je něčím jiným, než individuální smyslové poznávání v reálném čase (které bychom ale podle mě také neměli vzdávat). Ad CERN: no ona to je kontroverzní otázka, jestli lze něco pochopit o podstatě zeměkoule tím, že ji budeš z dálky bombardovat jinými zeměkoulemi :-) Něco málo asi ano...

5) tam se mluví o statistické signifikanci hypotéz (?) a když je je velká, je z toho teorie (?)

6) přemýšlí o tom více lidí, než si myslíš, protože... protože se nechtějí koukat na Eurovision song contest, dá se říct? Nevím, nerdů je určité procento populace. Ne proto, že by byli asketové, ale protože prostě je jen nějaké množství kocovin, které člověk je schopen absorbovat v důsledku hedonistických aktivit. Přemýšlení o vesmíru je jedna z alternativních činností...

Součástí všeobecného vzdělání to dávno je, ale v jakési "popkulturní podobě"...

#tg286619086🧵

@tymoty @pavel

1) Tvůj požadavek na "xyzt" je nesplnitelný v celé řadě aproximací. V první řadě, když se bavíš s relativisty, tak ono není jasné, jestli ten čtvrtý rozměr, ve kterém je "zakřivený" a tímto zakřivením je gravitace, je doopravdy čas. Dilatace času v gravitačním poli, to ano, jistě... jenže místo "zakřivení" můžeme použít i interpretaci skrz proměnnou rychlost světla (v gravitačním poli zpomaluje) a vyjde nám prakticky to samé.

Já jako informatik to vidím tak, že když je hodně hmotných částic blízko sebe, tak je to pro vesmír... výpočetně náročné :-) a začíná lagovat.

Představi si sám sebe spíš jako toho slavného Leonardova člověka, vepsaného do čtverce a kruhu. Žiješ ve světě svých smyslových vjemů, a "nezávisle ověřitelná xyzt" karteziánská soustava reálně končí tam, kam dosáhneš rukama a nohama. Vše ostatní je mediálně zprostředkované. A když se bavíme o médiích, klíčovým slovem je bandwidth.

Byl jsi to ty, kdo přišel s tezí "objektivní realita neexistuje". No, podle mě tedy objektivní realita existuje, ale její interpretace naším mozkem na nějaké hmotné objekty v trojrozměrném prostoru je prostě jen to, co dělá náš mozek. Mechanistický model vesmíru odpovídá hodinovým strojům a 17.století.

Prostor si lze klidně představit jako nějaký velmi složitý graf interakcí mezi částicemi. To, jestli tu interakci interpretujeme jako vzdálenost, energii, přenos informace, nebo hmotnost, to je otázka našeho úhlu pohledu, zpracováním té informace našimi smysly. Podstatná je nějaká "jednota místa, času a děje". Vzdálenější události se nesynchronizují okamžitě, máme k dispozici nějakou jejich "nacacheovanou" a současně zkomprimovanou verzi.

2) pro mikrokosmos platí podobné zákonitosti, jako pro makrokosmos, ale jsme vázáni jiným druhem omezení. Není tam to časové zpoždění...

3) no jo, čas je ještě větší záhada, než gravitace. Přitom je jasné, že nějak jsou provázané.

Další body v další zprávě

#tg286619086🧵

@xChaos , podle mě / pro mě je super důležité, jaká jsou Tvoje, moje a dalších abstrakce společnosti. Množné číslo se týká i toho, že jsem a mám být schopen různých abstrakcí společnosti. Představujeme si různé, vlastní, idealizované, zjednodušené modely společnosti, které nosíme v hlavě. Nějaká data či výzkumy nebo i názor o tom, jak to mají lidé ( #tg286619086 Sociologie vědění), nejsou bez zajímavosti. Věřím, že vycházet máme z Tebe, ze mně a z dalších malých konkrétních lidí, s kterými se dostaneme tak daleko, abychom o tom vůbec mohli mluvit.

Podle mě máme explikovat (nejlépe v alternativách), jak vidíme, (1) jak to je (fakta, skutečnost -- #tg962663180 Skutková představa) a (2) jak to má být (utopie, solarpunk -- #tg107792023 Směrná představa).

Jak říkáš, já mám velké abstrakce, -ismy, rád. A věřím, že (od prehistorie?) jsou součástí lidství. Gellner si myslí, že "občanská společnost" a tedy v podstatě i svět, jak ho Ty a já a další bereme za normální se zrodil ve výjimečné konstelaci, kdy se v boji nedařilo jednomu z -ismů zvítězit a zároveň stav společnosti a techniky(!) umožnil existenci jakési vlastně nenormální(!?) rovnováhy. Prakticky to fungovalo a mělo to úžasný úspěch. Se zničujícími důsledky pro lidi, kteří tohle kouzlo neprovozovali. Historie zrodu by mohla vysvětlovat neochotu a neschoponost sebe-popisu tohoto způsobu velké abstrakce, jinak než jako "ten správný", "ten objektivně lepší", "ten historický nutný", "ten směřující správným směrem".

Pořád pro to nemám jiné pojmenování, než "my". Pojmenování "demokracie" lze používat, ale je zavádějící. Gellner používá "občanská společnost". Držím se toho.

Když se zdá, že technologické a politické podmínky pro "občanskou společnosti" přestaly samočinně(?) udržovat rovnovážný stav, je na čase nějak formulovat občansko-společensk-ismus. Je potřeba definovat velkou abstrakci skrze malé konkrétnosti. Je potřeba definovat víru a nauku. Velmi snášenlivou, pluralitní, ale přeci...

#tg980394680 Malé x velké.

Sociologie vědění. Zde o právu a spol. Viz #tg219086235 a #tg286619086 .

Právo (a spol a úřednictvo a...)... Zkoumání, co o tom lidi vědí. Výzkumy. Data.

Kdo v tom bádá? Jak to vyhledávat?

https://search.mlp.cz/cz/titul/evropska-unie-v-ceskem-verejnem-diskursu/4680060

#tg540961742🧵

@askihk , děkuju. To je společnost, která mě těší.

Pro mě je hodně důležité obracet se k Tobě (nebo k jiným určitým, konkrétním, jednotlivým blízkým). Jde mi o to se sladit. Zde například v tom, jak chápeme nebo můžeme chápat celek všeho, vesmír, prostor, čas...

Tvoje chápání je pro mě stejně důležité jako moje.

#tg286619086🧵

@askihk , mohli bychom se ladit okolo takovéhleho pokusu o popis toho, jak Ty a já abstrahujeme prostor a čas? Je to zatím kus před těmi divnostmi ...

#tg286619086🧵

@askihk

Já, tělo, jsem
spolu s jinými těly a tělesy
v prostoru.
Pohybujeme se.
Setkáváme se.
Pohybuju se v tlusté rovině
vůči které umím stát
a tehdy
si ji umím představit
do dálky vpřed,
do dálky vzad,
do dálky vlevo a
do dálky vpravo.
A všemi směry mezi tím.
Dva rozměry,
v nichž jsem středem souřadné soustavy,
kterou otáčím,
když ve stoje otáčím svým tělem
doleva nebo doprava.

Je to složitější kotrmelci a tloušťkou roviny.

Když ležím,
nebo kotrmelcuju
nebo akrobatím
na podložce
nebo ve vodě
nebo při seskoku dokud neotevřu padák,
jsem spíše v trojrozměrném prostoru
a vlevo, vpravo, vpřed, vzad, nahoru, dolu
už tak moc nefungují.
Akrobatím v trojrozměrném prostoru
a souřadit se může být obtíž.

Taky můžu vylézt na strom
nebo jet výtahem do jedenáctého patra
nebo sjet do šachty
nebo vystoupat na Sněžku
nebo se potopit v batyskafu
nebo letět letadlem.

Nahoru a dolů
víc drncá
než jít po rovině.

Toto tělesné zažívání
vpřed -- vzad -- vlevo -- vpravo -- nahoru -- dolu
si umím představit
v trojrozměrném prostoru
s hodně libovolnými souřadnicovými systémy,
který vypadá pořád stejně
jakkoliv daleko se v něm přesunu,
z jakkoliv velké dálky se na něj dívám
jakkoliv výkonný použiju mikroskop.
Je nekončící
a nekončícně dělitelný.
Iks -- ypsilon -- zet.

Čas se děje v tělesném prostoru
vpřed -- vzad -- vlevo -- vpravo -- nahoru -- dolu
a
v nekončím homogenním iks -- ypsilon - zet
si ho představuju jako podobně
nekončící bylo a bude
podobně homogení,
ať koukám na miliardy let
nebo nanosekundy.
Představuju si čtyřrozměrný prostor
nekončící
a nekončícně dělitelný
iks - ypsilon - zet - té.

#tg219086235 odbočuje z #tg286619086

#tg286619086🧵

@askihk , tady pod tím stítkem #tg286619086 , jsou zkoumány přinejmenším dvě otázky:

(1) Jak si Ty, já, další určití nebo zapojení, představujeme a můžeme představovat třeba prostor a čas...

(2) Jaká data nebo výzkumy máme o tom, co si tak o tom myslí lidi...

#tg286619086🧵