@pavel
ja si vážím i lidí u kterých neznám míru jejich formální důležitosti, pokud mluví rozumně, takže v tomto si i jakéhosi Pavla rád všimnu 🙂 Ale samozřejmě Pavlovi nechci kazit den a zkusím se postupně utlumit.
On nikdo, ani Urza, neupírá fyzice, že má řadu objevů a teorií, např jak píšeš v druhém linku, že že "gravitační síla" je jen zdánlivá (analogicky odstředivé).
Jde jen o to, že ty objevy nejsou zpravidla *dokázané* v pravém smyslu slova (a proto se ta "všeobecná uznávanost" vědeckou obcí i historicky mnohdy mění v průběhu času = viz i problém který jsme diskutovali u té kosmologie)
- to je to, co IMHO ti dva probítali, a pro mé ryze lajcké potřeby čtu analogii toho, co ti dva diskutovali, i zde v pro-davově popularizační wikipedii:

(zejmena: "Moderní věda a pojetí přírodních zákonů stojí do značné míry právě na neúplné indukci. To klade takzvaný problém indukce, tedy zda a nakolik je takto získané poznání spolehlivé.")

----------------
1- Matematický důkaz je deduktivní úvaha pro matematický výrok, která ukazuje, že uvedené předpoklady logicky zaručují závěr. Argument může využívat i jiná dříve prokázaná tvrzení, například matematické věty, ale každý důkaz lze v zásadě sestavit pouze s použitím určitých základních nebo výchozích předpokladů, známých jako axiomy,[1][2][3] spolu s přijatými pravidly odvozování.
Důkazy jsou příklady vyčerpávajícího deduktivního usuzování, které zakládá logickou jistotu, jež je třeba odlišit od empirických argumentů nebo nevyčerpávajícího induktivního usuzování, které zakládá pouze tzv. „rozumné očekávání“.
Pro důkaz nestačí předložit mnoho případů, v nichž tvrzení platí, důkaz musí prokázat, že tvrzení je pravdivé ve všech možných případech. Výrok, který nebyl dokázán, ale o němž se předpokládá, že je pravdivý a pokud se často používá jako předpoklad pro další matematickou práci, se nazývá domněnka nebo hypotéza.

2- Logická indukce (generalizace) je jeden z postupů usuzování. Jeho princip je vyvození obecného závěru z dílčích poznatků. Platí-li pro předmět A1 určitá skutečnost B, pro předmět A2 také skutečnost B, pro n-tý předmět An také skutečnost B, pak indukce je název pro náš úsudek, že pro všechny předměty A platí skutečnost B.
Kupříkladu potkám-li tři hnědé medvědy, indukcí mohu dojít k závěru „všichni medvědi jsou hnědí“.
Rozlišuje se indukce úplná a neúplná. Neúplná indukce má povahu předsudku. Moderní věda a pojetí přírodních zákonů stojí do značné míry právě na neúplné indukci. To klade takzvaný problém indukce, tedy zda a nakolik je takto získané poznání spolehlivé.

3- Úplná indukce je taková, při níž jsou v premisách zachyceny všechny předměty množiny A; jde tedy o úplný, vyčerpávající výčet.
...
V aplikovaných přírodních a společenských vědách úplná indukce není častá, můžeme se s ní setkat v uzavřených systémech např. v matematice, kde je známá jako matematická indukce.

@tymoty @xChaos