@xChaos , média jsou super důležitá a máme tu krizičku, že, já ale věřím, že kde se to rozhoduje a rozhodne je intimnější. Ne náhodnou se mluví o společnosti. A to znamená nejen velkou (pro nás euro-unijní) společnost, ale také tu společnost, do které chodíme, ve které klábosíme, salóny, kavárny, rodiny, spolky filatelistů...

Gellner popisuje, jak občanská společnost má dva protiklady: (1) atomizovanou společnost a (2) klanovou, kmenovou, teologickou... společnost.

Svoboda, kterou vytváří není svobodou osamělých individuí a je svobodou od tuhého společenského řádu. Prostor pro mobilitu (viz Snyder) vzniká přijetím a udržováním jenom rámcového řádu, jehož účel je vytvářen a chránit prostor pro svobodu jedinců a jejich autopietických sdružování.

---
#tg305421874 🧵 Směrné oproti skutkovým představám o lidstvu.

@xChaos , no tak specialisté jsou taky potřeba, ale nějaké společné porozumění komplexnímu celku by měli sdilet celkem všichni. I když ti všichni byli taky jen bílí dostatečně zajištění muži - nikoliv oligarchové! A asi nikdy "ti všichni" nebudou možná ani většina, ale ideál tu je: občanská výchova pro všechny euro-unijní mladé do zhruba osmnácti let. Nějaký soubor hodnot, zvyklostí, praxí, pravidel -- jehož každý prvek je v občanské společnosti zpochybnitelný a diskutovatelný a měnitelný -- ale jakožto soustava trvá a je "těmi všemi" uznávána, opečovávána a vylepšována. A dokonce brána za normální a samozřejmou.

---
#tg305421874 🧵 Směrné oproti skutkovým představám o lidstvu.

@tymoty no, abych navázal... mě vždycky zajímala média.

Média předcházela gramotnosti i knihtisku. Médiem ve středověku bylo kázání v kostelech. Občanská, sekulární společnost pak dokázala odvést pozornost od kázání k divadlu. Atd., atd.

Soutěž o pozornost je v podstatě nějakým základem té občanské pozornosti. Je to složitý systém zvyklostí, které zaručují, že každý problém připoutá právě přiměřenou, a nikoliv větší nebo menší míru pozornosti.

Je pravda, že já sám jsem se v jistém období až příliš upnul k myšlence připoutání pozornosti za každou cenu. Ale to bylo v éře televizního vysílání, stadionových koncertů, apod. kdy prostě šance na jakékoliv připoutání pozornosti k čemukoliv, mimo vysoce industrializované formy médií, byla prakticky nulová...

#tg305421874 🧵

@tymoty metafora údržbáře je mi samozřejmě srozumitelná, no.

Myslím, že se to úzce dotýká toho tématu, že se všichni "údržbáři" příliš úzce specializovali ve svých dílčích oborech a snaha porozumět tomu komplexnímu celku je vnímána spíš s určitým podezřením.

#tg305421874 🧵

@xChaos , ano 🙂

Ona ta naše euro-unijní společnost má ve svých hodnotách, že každý občan si může užívat všech jejích výhod, a nemusí nic vracet zpět. Nemyslím daně, protože ty samotné nám občanskou společnost nezajistí. Myslím nějakou občanskou angažovanost.

To, že si můžeš uživat "bazar, jako směnu myšlenek", že se tu převalují "ideje -- sbírka nástrojů a harampádí" a že si můžeme "vzájemně směňovat svoje přebytečné ideje, které shledáme užitečnými", to všechno je docela podivu hodný stav. Naši předchůdci vložili dost úsilí i obětí do vytvoření občanské společnost, do péče o ni a do jejího vylepšování.

To, co považuješ za normální a jiní to až komicky považují za samozřejmé, je zázračné dílo, které je super efektivní a super silné, ale také zranitelné právě tím, když si jím obdarovaní neuvědomují, že pro něj musí něco málo dělat. Máme super stroj, který je ohrožován tím, že je příliš málo jeho uživatelů, kteří jsou ochotni provádět minimální údržbu.

---
#tg305421874 🧵 Směrné oproti skutkovým představám o lidstvu.

@tymoty asi ano. Havlova "občanská společnost", Popperova "otevřená společnost"... to jsou nějaké společné body, které určitě máme.

#tg305421874 🧵

@xChaos ,

"Atlantická civilizace je obdařena občanskou společností a celkově ji od roku 1945 užívala, aniž by se jí myšlenkově zaobírala. Velká část současných společenských teorií chápe občanskou společnost téměř komicky jako samozřejmost: vychází totiž z předpokladu sekulárního a tlaku zproštěného jedince, nevázaného sociálními či teologickými pouty, který si svobodně volí své cíle a který se svými společníky dosahuje určité dohody týkající se společenského řádu. Takto je občanská společnost předpokládána jako nějaký inherentní atribut lidské existence! Tento přístup vyplývá s určitého pojetí člověka, z naivní univerzalizace jednoho typu člověka -- toho, který měl docela velké štěstí, totiž příslušníka občanské společnosti. V reálném světě se radikálně liší od příslušníků jiných typů společnosti. Není člověkem-o-sobě."

Ernest Gellner. Podmíny svobody. Překlad Jan Richter, Eva Musilová. Str. 17.

---
#tg305421874 🧵 Směrné oproti skutkovým představám o lidstvu.