"...A nakonec se to opravdu pokazilo. Narazil jsem na policejní hlídku, jejíž součástí byl muž, kterého znám od dětství. Poznal mě. Poslechl rozkazy a zatkl mě. Udělal to, i když mezi námi nebyl žádný osobní konflikt. Mohl mě nechat jít, aniž by tím riskoval, že si ublíží. Rozhodl se jednat podle svých debilních sklonů.
Většina kreténů se takovými nenarodí. Okolnosti z nich kretény udělají. V případě tohoto konkrétního muže mu k tomu pomohlo obléknout si uniformu a získat policejní autoritu.
Po zatčení jsem strávil sedm měsíců ve vězení. Byl jsem obviněn v kauze Fénix 2. Možná později vydám své paměti z doby strávené ve vězení. Ale teď, když jsem venku, přemýšlím o tom, jak se dostat do bodu, kdy nebudou žádné věznice, žádné státy a žádná třídní společnost.
„Lukáši, měl bys vědět, že jakýkoli čas strávený ve vězení se zdá jako věčnost. Zapomeneš spoustu jmen a míst. Nebudeš stejný člověk, jakým jsi byl předtím, než jsi se tam dostal. Ten ‚předchozí‘ život odpadne jako skořápka; zůstanou ti jen tvé hodnoty, přesvědčení a lidé, kteří ti jsou blízcí. Všechno ostatní v životě je nejisté a pomíjivé. Musíš tím projít, trpět, vydržet a zachovat a posílit své hodnoty a přesvědčení. Tak se z lidí stávají skuteční bojovníci – vytrvalí, odhodlaní a nezlomní. Teď jsem dokonce vděčný za tuto školu života. Dodala mi nový elán a potkal jsem spoustu skvělých lidí. Ty je potkáš taky. Vězení nás sbližuje. Ničeho nelituj; před tebou leží nový svět.“
Poznámka: Ihar Alinevich mi napsal následující slova ve vězení v lednu 2017. Poznámka: Napsal mi to poté, co byl propuštěn z vězení. Na podzim roku 2020 byl však znovu uvězněn.
28. dubna 2026
Lukáš Borl
https://lukasborl.noblogs.org/a-rebels-memoirs-going-underground/













