...věnuju tuto vzpomínku ohavným letům války, kdy nebylo mazanců, ani jidášů, ani medu, ani beránka, aniž pak salátu; kdy nebylo nic svatého a pobožného...
[...]
Vzpomeňte si na to dnes, s krajícem mazance v ruce, a… bože, vždyť ani dnes není ten krajíc v každé ruce! Mazanec každému! Toť minimální sociální program. Je někdo proti němu?
...já, kluk špatný a bezbožný, se vrhám na hříšná kolena a nespouštím očí z těch pomalu plujících světel, svěc, fakulí, praporů a korouhví, pochodní a monstrancí a nebes a celé té nádhery...
[...]
Od té doby jsem neviděl vzkříšení, protože si nechci zkazit onen veliký a slavný dojem; ale pokaždé o Bílé sobotě na mne přijde taková jakási katolická nostalgie.
“Já tomu rozumím,” řekla Marie tiše a uchváceně. “A abyste věděli, já vím, co se stane. Stane se zázrak. Pokyne prstem a stěny vězení se otevrou – – a všichni Ho poznají, padnou před Ním na kolena a budou volat: Zázrak – –”
“To si počkáš,” děla Marta sevřeně. “On se nikdy o sebe nedovedl starat. [...] “ledaže by Mu jiní pomohli. Třeba čeká, že Mu přijdou na pomoc – – všichni ti, kdo Ho slyšeli, – – všichni, kterým pomáhal”
https://www.youtube.com/watch?v=QHrzpLtw83Y
https://vltava.rozhlas.cz/karel-capek-apokryfy-8545913
“– A já bych jim řekl: Zaplať pánbůh, Betlemáci, čekal jsem na vás. Kvůli němu – a kvůli vám i vaší zemi. Hadrům na holi se nedá vládnout; vládnout se dá jenom mužům, a ne hubám. Z lidí, jako jste vy, se dělají vojáci, kteří se nedají; z lidí, jako jste vy, se dělají národy a státy...”
[...]
“Nu, nepřišli...”
Kdyby se to mělo stát zvykem, že by kdekdo pěti chleby a dvěma rybičkami nasytil pět tisíc lidí,pak aby se šli pekaři pást, nemám pravdu? Co se týče těch rybiček, vem to nešť; ty rostou ve vodě samy a může si je nalovit, kdo chce. Ale pekař musí draho kupovat mouku a dříví, musí mít pomocníka a vyplácet mu mzdu; musí si držet krámek, musí platit daně a kdeco, takže nakonec je rád, zbude-li mu nějaký groš na živobytí, aby nemusel žebrat.
“Já věřím, věřím, horoucně věřím, že je pravda a že ji člověk poznává. [...] Ano a ne se nedá ovšem spojit, ale lidé se vždycky mohou spojit; je více pravdy v lidech nežli ve slovech. Mám více smyslu pro lidi nežli pro jejich pravdy; ale i v tom je víra, Josefe Arimatejský, i k tomu je třeba udržovat se v nadšení a vytržení.
Já věřím.
Naprosto nepochybně věřím.
Ale co je pravda?”
“Proč tedy,” pravil Pilát, “křižují toho uprostřed?”
“To máš tak,” řekl na to Nahum.
“Kdyby to vyhrál ten na levici, ukřižuje toho vpravo, ale ještě dřív toho uprostřed.
Kdyby to vyhrál ten na pravici, ukřižuje toho, co je vlevo, ale toho uprostřed ještě dřív.
Ovšem je také možno, že nastanou zmatky a boje; pak ten vpravo a ten vlevo společně ukřižují toho, co je uprostřed, protože se nerozhodl, proti kterému z těch dvou půjde.
Kdybys vystoupil na střechu svého domu, viděl bys pole Hakeldama: nenávist na levici, nenávist na pravici a mezi nimi ten, který to chtěl spravit láskou a rozumem, jak se o něm říká.
A krom toho bys viděl spoustu lidí, kteří se na to jen dívají pojídajíce přitom oběd, který si s sebou přinesli. Nějak se stmívá; teď všichni poběží kalupem domů, aby jim nezmokly šaty.”
"Tož dobře: co je to pravda?"
"Aha, otázka Pilátova. Prosím vás, co to je, tam ti ptáci v parku?"
"Straky, pane prezidente."
"Máte lepší oči. Nejsou to holubi?"
"Ne, straky."
"Víte to bezpečně?"
"Vím. Už se na ně dívám chvíli, a pozorně. Holubi lítají jinak."
"Tak vidíte, sám jste řekl znaky pravdy: že to víte bezpečně, protože jste se pozorně díval, a já jsem si své poznání ověřil vámi. Když mermo chcete definici pravdy, řekl bych: pravda je to, co bezpečně a kriticky víme, co je skutečnost uvědomělá.
[...]
Myslit, poznávat, vědět, to znamená dobře si uvědomit, co víme a co nevíme, co jsme poznali, co neznáme, co poznat nemůžeme. Kritickost neznamená váhavost, nerozhodnost, pochybovačnost nebo skepsi. Být kritický, to je zkoumat, přezkoušet, kontrolovat, ověřovat své poznatky. To je aspoň jedno kritérion pravdy: pravda je soud, který obstál ve zkušebním ohni kritiky."
https://www.kapkacapka.cz/2018/03/co-je-pravda.html
#KarelCapek #Capek #TomasGarrigueMasaryk #Masaryk #HovorysTGM
Úvaha Ferdinanda Peroutky o Karlu Čapkovi, kterou vysílalo Rádio Svobodná Evropa 21. prosince roku 1963:
"Čapek hlásal, že pravda je mnohostranná a složitá, že existuje gotický charakter faktů o němž mluvil americký filozof William James, a že pravdu je třeba hledat opatrněji a svědomitěji, než jak činí nacionalistické a stranické žurnály a politikové. Velmi jasně vyslovil komu oponuje jeho relativismus – člověku, který věří v nějakou část pravdy a myslí, že musí nenávidět a zabíjet člověka, který věří v pravdu poněkud jiné značky.
Od komunismu ho tedy dělil nejen krok, nýbrž dlouhá cesta, kterou nikdy nehodlal podniknout. Nebylo většího opaku k Čapkově filozofii než ten, který je obsažen v komunistické diktatuře.“
https://plus.rozhlas.cz/ferdinand-peroutka-muz-ktery-nerad-zpival-ve-sboru-6518082
Ne, ještě to není. Kdyby mi teď ukázali obrázek, kde jeden komín čadí na východ a druhý na západ, řekl bych, že to je docela v pořádku. A oni by do mne ryli, kam prý jsem dal oči a rozum: že tu přece čadí dva komíny různým směrem. A já bych jim řekl: Proč by nečadily? Nechte je čadit: třeba vane vítr z třetí strany světa, víme? – Tu oni by mi dokazovali, že říkám nesmysly; že ať vane vítr odkud chce, musí se ze všech komínů kouřit rovnoběžně. Než já bych stále ještě prohlašoval, že to záleží na větru.
[...]
A já bych se pokoušel říci, že jsem vlastníma očima viděl kouř stoupat k západu i k východu a že v reálném prostoru je dost místa pro to, aby si kouř pohrával se světovými stranami, ale oni (ti druzí) by mne nenechali domluvit; i odcházel bych zahanben.
To je to: v kolika věcech se díváme, kam vlaje kouř, místo abychom se dívali, odkud vítr vane!
Kapka Karla Čapka