Ten pán, co mi jej přinesl, mi říkal, že uvnitř v tom válci je motor; má asi pravdu, protože když to spustí, dělá to rámus jako větší továrna. Dále k tomu patří drát a všelijaké trubičky a nástavce, asi deset kusů; můžete si s tím hrát jako s kotvovými stavebnicemi. Ten drát se strčí do vypínače a druhým koncem se jezdí po zemi nebo po čem chcete; přitom válec vyje jako parní soustruh a samým vytím se zahřeje.

Jak vidíte, je to ohromně jednoduché.

A pak, aha, byl bych přece jen zapomněl na to hlavní: v tom válci je takový pytlíček a ten se pak vytáhne a vyklopí na kus novin; a pak už člověk říká jen “pro Kristovy rány”, a “to by člověk nevěřil” a “to jsem blázen”, a svolává celý dům, aby se šel podívat, co v tom pytlíčku je prachu. Ujišťuji vás, že údiv přítomných je tím hlavním požitkem při pěstění vysávače prachu a poskytne vám denně nezaplatitelné uspokojení.

Doposud jsem věřil v celou řadu věcí: v Pána Boha, v morální zákony světa, v atomovou teorii a jiné věci víceméně nepřístupné lidskému rozumu. Nyní jsem nucen věřit ve švédský vysávač prachu. Jsem dokonce nucen věřit v jakousi metafyzickou všudypřítomnou a neobyčejnou existenci prachu. Věřím nyní, že prach jsem a v prach se obrátím, ba dokonce že se neustále obracím v prach...

https://cesky.radio.cz/karel-capek-o-vysavaci-8551531

#KarelCapek #Capek #vysavac #Vecikolemnas

"...Na příklad přijde ke mně pán, a že by se chtěl někam odstěhovat z tohohle zatraceného století; že už má po krk, povídám, po krk plynové války, zbrojení, fašismu a vůbec toho celého pokroku. Já ho nechám nadávat, pane, a pak mu ukážu: Račte si vybrat, pane; tady máte prospekty různých století. Třeba tuhle: devatenácté století. Vzdělaná doba, mírný útlak, slušně vedené války menšího rozsahu; znamenitý rozkvět věd, hojná příležitost k hospodářskému rozmachu; doporučujeme zejména tak zvanou Bachovu éru pro její hluboký klid a dosti humánní zacházení s lidmi. Nebo osmnácté století, vhodné zvláště pro zájemce o duchovní hodnoty a svobodu myšlení; doporučuje se zejména p. t. myslitelům a intelektuálům. Nebo prosím, tady se račte podívat na šesté století po Kristu; pravda, tehdy řádili Hunové, ale bylo možno se ukrýt v hloubi lesů; idylický život, vzduch bohatý ozónem, rybolov a jiné sporty. Nebo tak zvané pronásledování křesťanů, věk poměrně velmi civilisovaný; útulné katakomby, značná náboženská i jiná tolerance, žádné koncentrační tábory a tak dále. Zkrátka, to bych se divil, kdyby si takový člověk XX. století nevybral některý jiný věk, kde by se mu žilo volněji a lidštěji; a kdyby mně neřekl: pane, když mi slevíte, odstěhuju se raději až do starší kamenné doby. Ale já řeknu: lituju, my máme pevné ceny; račte se podívat, co tady je objednávek pro přesídlení do pravěku; tam vozíme své vážené klienty jenom hromadně a můžeme vzít pouze dvanáct liber zavazadel na hlavu; jinak, prosím, nelze vyhovět poptávce. Nejbližší volné místo máme až v transportu, který vyjíždí do starší kamenné doby třináctého příštího března; chcete-li, abychom vám už teď zajistili místo —

Což o to, pane: bude to skvělý obchod; začal bych hned asi s třiceti stěhovacími vozy a šesti lidovými autobusy pro hromadný převoz. Nic mi do podniku nechybí než jenom ty vozy, co by se pohybovaly v čase...“

https://zlatyfond.sme.sk/dielo/5092/Capek_Podpovidky/10

#KarelCapek #Capek #stehovacipodnik

Říká se, že kdo poslouchá rádio, je ve styku se světem; ale zapomíná se, že kdo poslouchá rádio, je hlavně ve styku se svým domovem, protože sedí doma. Dříve lidé chodili z domu, aby někde něco slyšeli, buď muziku, nebo mnoho řečí; nyní budou chodit domů, aby něco slyšeli. Člověk bude sedět doma, aby byl ve styku se světem. Zavře se u sebe, aby si dal Řím nebo Londýn. Půjde sám k sobě na přednášku. Sundá si límec, aby byl v opeře. Hrozí nám propuknutí nebývalých domácích ctností. Nastane veliké stěhování k domácím krbům. Svět se trochu změní.

Ale sedí-li váš bližní se sluchátky na uších, nedívejte se na něho; ponechte ho jeho tichému vytržení. Nejprve vypadá velmi vážně a soustředěně; pak začne dávat nohou takt k nějaké muzice, jíž neslyšíte; nebo počne oběma rukama dirigovat neviditelný orchestr; usmívá se slastně nebo se slavnostně chmuří; nebo mu něco vjede do nohou a on se jme poskakovat v záchvatu němého a samotářského tance. Je to trochu příšerný pohled. Připomíná to Macbetha, jenž sám mezi všemi přítomnými vidí ducha Bancova. Máte stálý dojem blázna, ovšem tichého, dokonce velmi tichého. Odejděme po špičkách.

Říkám, něco na tom je.

https://www.kapkacapka.cz/2021/02/muz-krystal.html

#KarelCapek #Capek #rozhlas #krystal

Většinou vynálezci něco vynaleznou, potom teprve hloubají, k čemu to může sloužit, a nakonec tomu dají nějaké jméno. Já jsem ten postup obrátil, pane; co mne se týče, já nejdřív vynaleznu jméno, a teprve pak k tomu jménu zkonstruuju příslušnou věc; tím způsobem jsem přišel na docela nový zdroj technické inspirace. Od slov k věcem: to je můj postup.
Počkejte, jakpak bych vám to názorně vyložil. Na příklad lidé už dávno vynalezli kovárny, tiskárny, čekárny, noclehárny, udírny a takové krámy. Čekárny máme, ale moderní člověk nemá pokdy čekat; jeho heslo je rychlost, spěch, tempo. Jářku, proč mu tedy nezřídit spěchárny? Taková dobře vybavená spěchárna by ovšem musela být opatřena celou řadou spěchadel a rychlítek, strkačů, samostrojů, rámusidel a lomozítek; mám už zadané patenty na různé skřípačky, vrzátka, vyrušovadla a klopýtadla: samé nové přístroje a nářadí, pane, na které dosud nikdo nemyslel. To je to celé: musejí se vynalézt nová slova, aby se přišlo na nové věci a nová řešení.
[...]
Ano, pane, tak se to musí dělat. Najděte nějaké nové slovo, a pak už je dost snadné sestrojit k němu vhodnou skutečnost. Tomu já říkám vědecký postup, pane. Tak poklona, nemám kdy: právě pracuju na universálním kazidle. S tím by se dal dělat báječný obchod, ne?

https://zlatyfond.sme.sk/dielo/5092/Capek_Podpovidky/4

#KarelCapek #Capek #vynalezce

Novoty. Pro většinu čtenářů leží v tomto slově představa něčeho nepřirozeného, umělého a násilného, kdežto vše staré a prapůvodní je eo ipso přirozené. Například není pochyby, že telefon je nepřirozený. Dnes toho už necítíte; ale připomeňte si své první utkání a zápas s ním: bylo to děsné. Chrčel a neslyšel; marně jste křičeli a tloukli do skříňky; čím více jste křičeli, tím hůře se věc utvářela. Konečně jste jej opustili, zlomeni na duchu i na těle. Je tomu dávno.

Od té doby jste vynalezli, jak s ním jednati. Byla to řada drobných vynálezů, na které jste byli skoro tak pyšni jako Bell a Edison na svoje. I vy jste vynalezli telefon. – Věci se mohou zdát nepřirozené, ale vynalézání není nepřirozené; naopak, vynalézání je sama příroda v člověku, sama spontánnost a energie života.
Novota, nová věc, je ovšem něco nepřirozeného; ale vynalézati, spolutvořiti, spoluobjevovati novotu, tato činnost je nekonečně přirozená. A já, čtenáři, jsem nemyslel na telefon; myslel jsem na nové myšlenky, nové proudy a nové umění. I tu, čtenáři, je zbytečno křičeti a tlouci pěstí na tyto pro tebe tak cizí, nepřirozené a nepoddajné věci. Čím více křičíš, tím hůře se věc utváří. Novoty je možno jen vynalézati. Novota se obrací na tvou činnou a spontánní stránku. Není pouhou věcí, nýbrž činností. Na tobě jest, abys se jí chopil; pak pocítíš, že je stejně přirozená jako tep srdce, růst květiny, práce na poli a hra dítěte.

https://www.kapkacapka.cz/2016/09/novoty.html

#KarelCapek #Capek #novoty

“Vás tedy upoutaly i naše dějiny,” zvolal jsem radostně.
“Zajisté, pane,” odtušil Mlok. “Zejména pohroma bělohorská a třistaletá poroba. Četl jsem o nich velmi mnoho v této knize. Jste zajisté velmi hrdi na svou třistaletou porobu. Byla to veliká doba, pane.”
“Ano, těžká doba,” přitakal jsem. “Doba útisku a hoře.”
“A úpěli jste?” ptal se náš přítel s dychtivým zájmem.
“Úpěli, trpíce nevýslovně pod jařmem sveřepých utiskovatelů.”
“To jsem rád,” oddechl si Mlok. “V mé knize to právě tak stojí. Jsem velmi potěšen, že to jest pravda. Je to výtečná kniha, pane, lepší než Geometrie pro vyšší třídy škol středních. Rád bych jednou stanul na památném místě, kde byli popraveni čeští páni, jakož i na jiných slavných místech krutého bezpráví.”
“Měl byste se k nám podívat,” navrhl jsem mu srdečně.
“Děkuji za laskavé pozvání,” klaněl se Mlok. “Bohužel nejsem tak dalece ve svých krocích volen...”
“My bychom vás koupili,” zvolal jsem. “Chci říci, snad bychom národní sbírkou mohli opatřiti prostředky, jež by vám umožnily...”
“Nejvroucnější díky,” mumlal náš přítel zřejmě dojat.

https://www.kapkacapka.cz/2017/02/nas-pritel-na-ostrovech-galapagos.html

#KarelCapek #Capek #mlok #valkasmloky

T.G.M.: “Tolik lidí dnes káže o své lásce k národu, ale prosím vás, jakým nepěkným a nevzdělaným jazykem to kážou! Říká se vlastenectví, a přitom nemáme pořádný a praktický slovník své vlastní řeči. Musí se dobře česky mluvit, aby se dobře česky myslelo. Takový dobrý slovník bude větší služba národu než mnoho takzvaných vlasteneckých hesel...”

https://www.kapkacapka.cz/2016/12/t-g-m-cesky-slovnik.html

#KarelCapek #Capek #TomasGarrigueMasaryk #Masaryk #HovorysTGM #slovnik

„Ty, Josef,“ začal autor, „já bych měl myšlenku na hru.“
„Jakou,“ bručel malíř (opravdu bručel, neboť držel přitom v ústech štětec).
Autor mu to řekl tak stručně, jak to šlo.
„Tak to napiš,“ děl malíř, aniž vyndal štětec z úst a přestal natírat plátno. Bylo to až urážlivě lhostejné.
„Ale já nevím,“ řekl autor, „jak mám ty umělé dělníky nazvat. Řekl bych jim laboři, ale připadá mně to nějak papírové.“
„Tak jim řekni roboti,“ mumlal malíř se štětcem v ústech a maloval dál.

Lidové noviny, 24.12.1933

https://www.lidovenoviny.cz/ctecka.aspx?d=24.12.1933&e=LN1#strana=12d=24.12.1933&e=LN1#strana=12https://www.lidovenoviny.cz/ctecka.aspx?d=24.12.1933&e=LN1#strana=12

#KarelCapek #Capek #JosefCapek #RUR #robot #RossumsUniversalRobots

T.G.M.: "Nejen práce rolníkova, ale celý život je regulován podnebím, měnou zimy a tepla, koneckonců slunkem, poměrem země ke slunku; a přece o slunku lidé méně přemýšlejí než o měsíci, třeba si měsíc svítí jen světlem od slunka vypůjčeným. Ale na slunko se nemůžeš dívat jak na měsíc, nevábí tě tolik, protože svítí pořád a je stejné, kdežto měsíc v úplňku je jen chvilku a stále mění svou formu – jsme to my lidé divní, divní povrchníci. Ale ovšem, noc má pro člověka jiný význam než den, a tak i měsíc požívá zvláštního renomé – myslím, že se v našich národních písních měsíc častěji opěvuje než slunko; pravda, my mluvíme o měsíčku a sluníčku, to Němci a jiní tak nedovedou."

https://www.kapkacapka.cz/2024/04/rok-na-vsi.html

#KarelCapek #Capek #TomasGarrigueMasaryk #Masaryk #HovorysTGM