Kapka Karla ČapkaJosef Čapek (23. března 1887 – mezi 13. a 15. dubnem 1945)
V domě našeho dětství bydlel malíř pokojů jménem pan Rafael Jörka. A když jsme, kluci darební, táhli za ním do práce, pomáhali mu míchat barvy, malovali si obličej na modro nebo na zeleno a pak se bez dechu dívali, jak dělá čáru od ruky nebo energicky přetírá patronu, tehdy se nám poprvé otvíral zázračný svět umění. Vidím podnes náš strop, dílo složité a velkolepé; byli tam delfíni vyvrhující jakási zlatá zrnka, mořské panny se šálami na krku a rákosí bujně rostoucí v mušlovité fontáně; neboť v umění, vězte, je možno vše. Ten však, kterému bylo souzeno státi se malířem, nestal se jím hned, nýbrž byl tkalcem u stavů a montérem; jen v neděli mastil krajinky, plýtvaje západy slunce, nebeskými úkazy a všemi krásami světa. Kterýsi zvláště cinobrový západ slunce (9×14 cm) rozhodl; zbýval jen boj s oteckým rozumem a cesta do škol.
