@tymoty Jo, určitě se věnujeme jen pidićásti reality, pravdy.
Jeji součástí je i ta tvá věta.
Říkáš, že části reality/pravdy je i to co *nazýváš* "celek všeho je dobrý, správný, a krásný". Dá se říct, která ta část pravdy to je? Jde tato část nějak popsat někomu jinému, aby se na ni mohl také podívat?
Nebo je to spíše nepředatelné, protože je to součástí té pravdy obsažené ve Tvé mysli, kterou ostatní běžně přímo vidět a vnímat nemohou? A která i přesto také plně existuje.

(Zlo jako nechtěný podílník na tvorbě dobra je podobný příběh, jako příběh velké hudby popsané na začátku Tolkienova Sirmarylionu. Kde dishatmonie se stala součástí celkově harmonické hudby.)

@askihk , půjčil jsem si v knihovně Martin Sodomka, Mimoprostor a základy moderní fyziky, vydání druhé, 2025, https://search.mlp.cz/cz/titul/mimoprostor-a-zaklady-moderni-fyziky/5076514 . Publikace na pozadí sci-fi příběhu o setkání s mimozemskou civilizací seznamuje s teoriemi a záhadami moderní fyziky.

#tg872495449🧵Objektivní realita.

@askihk , půjčil jsem si k tomu i navazující Středosvět a jeho podivuhodné zákony, 2021, https://search.mlp.cz/cz/titul/stredosvet-a-jeho-podivuhodne-zakony/4616809 . Pokračování sci-fi příběhu o setkání s mimozemskou civilizací, který zároveň seznamuje s teoriemi a záhadami moderní fyziky.

#tg872495449🧵Objektivní realita.

@askihk , ten Martin Sodomka vypadá zajímavě:

https://www.ms-studio.cz

#tg872495449🧵Objektivní realita.

@askihk ,

"Příběh vyprávěný na bílých stránkách může být pouhou fantazií, ale tady, na černých stránkách se pokusíme psát jenom pravdu. Hledání pravdy o světě, jenž nás opklopuje, je totiž hlavním posláním přírodní vědy jménem fyzika. Její úkol není snadný, čím více otázek zodpoví, tím více se jich objeví, a musíme počítat i s možností, že svého cíle nikdy nedosáhne.

Atom

V mnoha věcech mají fyzikové naštěstí alespoň už trochu jasno. Například v tom, že hmotný svět je tvořen atomy. Atom se skládá z protonů a neutornů, tvořících jeho jádro, a dále elektronů, které kolem jádra v daných energetických hladinách obíhají. Proton a neutron jsou složeny s ještě menších částic -- kvarků. Celou sestavičku vidíme dole na obrázcích. Nemusíte se ale u nich zbytečně dlouho zdržovat, protože takto atom ve skutečnosti vůbec nevypadá. Abyste poznali jeho pravou podobu, je nutné znát správná měřítka. Nyní nám nezbývá než se spolehnout, tak jako ještě mnohokrát v této knize, na vaši představivost. Takže: když si představíte, že atom zabírá prostor velký jako sportovní hala, bude jeho jádro velké jako špendlíková hlavička. O velikosti elektronů je ošemetné hovořit, ale z experimentů plyne, že jsou ještě o několik řádů menší než atomové jádro. Proč se tedy zabývat těmi poměry velikostí? Vyplývá z nich totiž zajímavý fakt -- hmota je vlastně jedno velké, řídké, mihotavé nic. Nasvědčují tomu i jiná pozorování. Neutrino, částice která má rozměry zhruba jako elektron, proletí zeměkoulí, aniž by se srazila s jedinou další částicí. Hvězda o rozměru deseti našich Sluncí se po vyhoření může zhroutit do podoby takzvané neutronové hvězdy o průměru pouhých deseti kilometrů. Kdybychom si z neutronové hvězdy uštípli kousek o velikosti kostky cukru, vážila by tato kostka stejně jako nejvyšší hora světa Mount Everest. Inu, teprve takový materiál by možná mohl mít právo nazývat se hmotou."

Mimoprostor, strana 9.

#tg872495449🧵Objektivní realita.

@askihk ,

"Během několika staletí prošly optické přístroje neuvěřitelným technickým rozvojem. Galileův převratný vynález by dnes mohly sloužit leda jako divadelní kukátko. Nahradil ho Hubbleův vesmírný dalekohled nebo gigantický Gran Telescopio Canarias. Stalo se však něco nečekaného. Čím dále dohlédneme, tím je svět rozlehlejší, a čím větší rozlišení mají naše elektronové mikroskopy, tím je svět drobnější, ... a také od Galileových časů zestárl.

Rozměry světa

Ve středověku převažoval názor, že svět nebude starší víc než 10 000 let. Jetě v 17. století jistý arcibiskup pečlivým studiem bible stanovil počátek na 23. října 4004 př. n. l. Odpusťme si ironický úšklebek a pojďme se podívat, k jakému údaji dospěla moderní věda. Ta hovoří o stáří vesmíru v rozmezí 13 až 15 miliard let. Je to ohromná propast času, ale s jistým úsilíím si ji můžeme představit. Horší je to s rozměry. Naše pozemská existence je totiž zasazena do unikátního měřítka, kterému v této knize budeme říkat středosvět (v odborné literatuře bývá nazýván makrosvět). Středosvět zahrnuje rozměry, jimž jsou přizpůsobeny naše lidské smysly, a platí v něm fyzíkální zákony, jež jsou většinou v souladu s naší každodenní zkušeností. Existují ale další dva nepoměrně rozsáhlejší světy. Ten první, jehož nepatrný cípek vidíme na noční obloze, se nazývá megasvět. S jeho rozměry se naše smysly a ni rozum už vypořádat nedokážou. Zjistíte to celkem rychle, když se začnete zabývat pojmem nekonečna. Obraťme tedy pozornost ke druhé gigantické oblasti -- do mikrosvěta. Jeho stavební kameny jsou tvořeny nespočtem elementárních částic, z nichž mnohé nebyly dosud objeveny. Koneček vašeho vlasu obsahuje víc objektů, než je hvězd v kupě galaxií. Pravidla mikrosvěta zcela odporují všemu, na co jsme ve středosvětě zvyklí. Vládnou tam zákony kvantové mechaniky, které například umožňují částicím, aby se nacházely současně na několika místech zároveň. ->

#tg872495449🧵Objektivní realita.

@askihk ,

<- Může mikrosvět dosáhnout nekonečna, podobně jako s němu blíží megasvět? Jiným slovy, mohou být jeho objekty nekonečně malé? Podobá se jádro atomu Slunci a jeho elektrony planetám? A mohly by ty 'elektornové' planety být rovněž složeny ze svých atomů, a tak pořád dál až do nekonečna. Ne! Tato představa je už přitažená za konečky vlasů a odporuje všem dosaženým poznatkům současné vědy.

Pravou ale zůstává, že fyzikální zákony mikrosvěta jsou neslučitelné se zákony megasvěta. Tento nesoulad je největší výzvou moderní fyziky. Einstein hledání sjednocující teorie zasvětil posledních 30 let života a Stphen Hawking byl přesvědčen, že už ji má na dosah. Zatím nic. Před námi asi bude ještě mnoho vysokých kopců."

Středosvět, strana 21.

#tg872495449🧵Objektivní realita.

@askihk ,

ještě ke mně doputotovalo:

Kenneth S. Krane. Modern physics. Fourth edition. 2020.

#tg872495449🧵Objektivní realita.

@askihk , já pracuju s představou / s pravdou / s realitou / se skutečností / s celkem všeho / s vesmírem / se světem, že představa / pravda / reallita / skutečnost / celek všeho / vesmír svět je složitá, složitá a složitá. Ty a já jsme toho součástí a můžeme se tím společně zabývat. Už jen Tvoje-moje spoluzabývání se jakkoliv popsanou představou / pravdou / realitou / skutečností / celkem všeho / vesmírem / světem je tak hodné podivu, tak zázračné, tak existující, že důvěřuju tomu, že celek všeho je dobrý, správný a krásný, s jistotou větší než, jak je smontován ze škvarků nebo jiných součástek. To, že nějakou pravdu dělám já, ji neznehodnucuje, stejně jako to, že nějakou pravdu dělají fyzikový neznehodnocuje tu pravdu, co dělají oni.

#tg872495449🧵Objektivní realita.

@askihk , to rozdělení na to, co je tam venku a co je v mé hlavě, je nějaký důsledek takové té xyzt-prostorové teorie, těla, tělesa, Newtonovská(??) fyzika... Tu považuju za super užitečnou teorii, abstrakci, která se k leccčemu hodí.

Podle mě se moc nehodí k vysvětlení toho (a k pochopení toho a k souladu o tom), co se nám tak děje, když jsme(?). Západ slunce, lžička nebo píseň se mi dávají -- rovnou jsou -- klidně včetně krásy nebo kýče nebo celkem čehokoliv -- nevčetně na rozdělení venku a uvnitř. Toto naivní(??) (nebo snad sofistikované???) vnímání světa je ostatně to, co potřebuju jako základ, na kterém můžu pak montovat teorie.

#tg872495449🧵Objektivní realita. @xChaos

@tymoty vidíš, a zrovna newtonovská abstrakce funguje spíš ve speciálních případech :-) hrajou roli věci jako energie, entropie, bandwidth... naše schopnost vnímat realitu Newtonovsky se možná časem ukáže jako taková antropocentrická libůstka...

@askihk

@xChaos , já se (tady) snažím přivést pozornost k tom, co se děje, když vnímáme(?).

Nikoliv proto, abych to problematizoval, i když i to stojí za zamyšlení a experimentování.

Ale proto, abych si všiml, že něco se nám děje "automaticky". Že tady je strom a tady lavička a tady hruška, se mi dává okamžitě a automaticky -- a celkem nikdo to nezpochybňuje -- a je to (nutný) základ všech teorií a vysvětlení o tom, jak se mi to děje, a že něco je vevnitř a něco venku, a že to venku je trojrozměrný prostor a čas a těla a tělesa a věci a Newton a atomy...

#tg872495449🧵Objektivní realita. @askihk

@tymoty @askihk

tak víš, že mě zajímá fyzika. V první řadě, naše vnímání reality definuje termodynamickou šipku času: vnímáme ji ve směru rostoucí entropie. To neznamená, že tohle je jediná možná šipka času: to je tak, která definuje naše vědomé, bdělé, termodynamické vnímání (otázka, v čem jiném by vnímání mohlo být zachycené jiném, než v našem mozku, je zajímavá, ale nejsme ji moc schopni vykomunikovat... každopádně, existence mozku sama o sobě nestačí k existenci vědomí, viz spánek, a existence vědomí není vždy podřízena racionalitě, jazyku, apod. - viz minimálně sny, když zanedbáme ostatní exotičtější pozměněné stavy vědomí... halucinace, psychózy, exkurzy, mystický trans, apod.)

#tg872495449🧵Objektivní realita. @askihk

@xChaos , snažím se odlišit dvě věci(?). Pak se případně můžeme byvit o tom, jaký k nim máme vztah a jaký mají ony vztah k sobě:

(1) Pokusy o vysvětlení / pochopení / teorie / zkonstruování toho, jak jsme udělaní (jako mokří roboti). Jak se má mysl / duše / vědomí k tělu. Taky ty umělé inteligence.

(2) Všimnutí si / přijetí toho, že věci(?) se nám dávají rovnou. Neproblematicky. Nikdo to neproblematizuje.

Pomoc pro rozlišení těch dvou věcí: Abych mohl dělat 1 (nutně) používám 2!

#tg872495449🧵Objektivní realita.

@tymoty když já prostě nejsem vůbec nadšený z tvé kategorie "mokrý robot" (1)

Vůbec to není klíčový aspekt toho, jak vnímám sebe a ostatní lidské bytosti.

Ostatně, na příkladu LLM AI se ukazuje, že neuronové sítě nejsou nijak efektivní v roli Turingových strojů (což je to, co si spojuju s tvojí kategori "robot" - jsem si poměrně jistý, že Turingovy stroje, ačkoliv nějakým způsobem rozeznávají speciální podmnožinu možných gramatik, tak nemají vědomí)

Co se týče (2) tak "věci se nám dávají rovnou" je nějaká tvoje básnická metafora, u které si neuvědomuješ, jak moc je nesrozumitelná někomu, kdo prostě má propojení vnímání s jazykem nastavené jinak, než ty. Tuším, kam míříš, ale to nic nemění na tom, že prostě intuice bývají nesdělitelné. "O čem nemůžeme mluvit, o tom musíme mlčet" a tak.

#tg872495449🧵Objektivní realita.

https://www.youtube.com/watch?v=_utCR_6wAv4

#tg872495449🧵Objective reality. @xChaos

@tymoty je to nekontroverzní, ale pro moje účely vlastně nezajímavé.

Z tohohle úhlu pohledu nevyplývá žádný hodnotový, etický, nebo jakýkoliv jiný závěr. "Mokří roboti" můžou být doslova Čapkovi RUR nebo Mloci, je to brutálně materialistická metafora, která nám moc nepomáhá k ničemu, snad jen, že jde o jistou slabší formu útěchy (mokrý robot přestane existovat = utrpení skončí?).

Obecně, že náš interface se světem je lidské tělo, to je kontroverzní. Ale jsme my sami tímto "interfacem se světem"?

Moje metafora je nedualita, tedy spíš, že "my jsme tím světem samotným" - všechno naše vnímání světa je tak jako tak součástí nás. Z toho nevyplývá žádná božskost nebo všemocnost. Může to být psychedelické, velkolepé a může to být i psychotické, plné strachu. Většinou z toho lidé unikají skrze "out-of-body" zážitky vědomí, kdy se utvrzují v možnosti existence, která není vázaná na tělo. (Já tento typ zážitků nevyhledávám...)

Nedualita, sanskrsty adwaíta (indoevropština se nezapře: ne-dvojitost) je podle mě dost životaschopná antiteze proti evropanské, platónské, karteziánské koncepci "mokrého robota". Ačkoliv ho můžeš interpretovat brutálně materialisticky, a nebo naopak nějak oduševněle ("za ovládacím panelem robota sedí duše", o což se skrze krkolomné konstrukce na bázi kvantové fyziky snaží např. i nobelista sir Roger Penrose), tak pořád jde o tvojí snahu upnout se na tu karteziánskou abstrakci prostoru, xyzt, jak ty říkáš.

Možná proto mi tvoje filosofické úvahy až tolik nevtahují. Jsem spíš fenomenologický filosof, v něčem. Konstrukce nějakých mechanismů, které vnímané fenomény vysvětlují, to je jiná disciplína... trochu je to vždy snaha "vytáhnout se do vzduchu za tkaničky od bot", ale budiž...