Samostatnou kapitolou jsou párty na Hradě, které se konají každou chvíli. Je třeba mít kontakty a a vyfotit se, aby se člověk mohl trochu pochlubit na sítích. Kdo by nechtěl říkat že je zvaný prezidentem, kdo by odmítl státní vyznamenání? Kdo by se nechtěl stát morálním majákem? Jednou z nejvyšších možných satisfakcí v této kategorii je dojímání se nad 17. listopadem. To se nikdy neomrzí a opakuje se to každý rok.
Věční revolucionáři :
Psala jsem už dřív, že nikomu nevyčítám jeho minulost. Protože každý, kdo nakonec dostal rozum, je vítaný, a že ani necítím hořkost či křivdu při pohled na svazáky, kteří si mnuli ruce, kdy že už mě ze školy vyhodí, aby se z nich po pár měsících stali vůdcové revoluce. Jsem spíš příznivkyně lifestylu mladého Maxima Gorkého, o kterém jsme se učili na socialistickém gymnáziu, že vystřídal všechna možná zaměstnání, aby byl ve své tvorbě autentický. Jsem vděčná za zkušenosti a neměnila bych. S údivem ale pozoruju bývalé studentské vůdce a vůdkyně, kteří jsou schopni i 36 let poté vytvářet kolem sebe aureolu slávy, nadosmrti přesvědčení, že to stačí. Nezajímají je sociální problémy, nepálí je klimatická krize, rasismus, ani #Gaza, a všechny ty další levičácké nesmysly
https://blisty.cz/art/129974-technofasismus-v-praxi.html
#společnost #cz #czech #czechia #čr #česko #demokracie
#oligarchie #17listopad #svoboda