Potvrzení několika zásad, které jsou především pro mě a
které se taky snažím ladit s lidmi. Ne že bych chtěl a
očekávál, že se tak budou chovat davy. Hledám lidi a hledám
a tvořím niky, kde se ne-davovosti chceme a můžeme věnovat.

Nechci seriály. Myslím, že to souvisí s tou ostrostí myšlení
a mluvení. Já chci "díla", která jsou ohraničené, která mají
začátek a konec, která jsou oddělena od "života".

Nechci (zajímavé?) zobrazování zla.

Nechci moc děl. Chci o dílech mluvit s blízkými. Chci
(uměleckou) kritiky děl.

Chci kánon vybraných děl. Život Briana?

Naše síly jsou omezené, ale hlavně, i s bujnými silami
stihneme hodně málo. Nestavíme komplexní stavby -- prožíváme
záblesky.

Přijde mi velmi žádoucí dělat záblesky vzájemného pochopení.
Popisování podobností a odlišností. Nikoliv boj přes
barikádu, tam kde je. Barikády nechat být, popsat,
ohraničit, oddělit. Kromě barikád je mnoho k mluvení.

K tomu jsou potřeba okamžiky soustředění. Chvíle vydělení ze
světa. Snadnější to může být v osobním mluvení naživo. Asi
to může jít i při četování -- dopisování skrze Mastodon nebo
jinak dálkově.

Něco podobného tomuhle:

<- Bifo:
> Paradoxně bych řekl, že... nepotřebují více informací.
> Potřebují ticho. Jak může... vytvořit ticho? Tím, že bude
> mlčet? To je příliš snadné. Jak můžeme vyvolat pozornost,
> skutečnou pozornost? Víme to velmi dobře: porucha pozornosti
> je jedním z nejvýznamnějších problémů současné mysli. Jak
> můžeme poruchu pozornosti vyléčit? Jak můžeme náš hluk
> proměnit v opak hluku? Nevím. Myslím, že... první věc,
> kterou bych... navrhl, by bylo zamyslet se nad svou
> pozorností. Co znamená pozornost? Jak můžeme vyvolat efekt
> obnovení zcela zkažené pozornosti? Nevím. Jediný návrh,
> který mě napadá – a který je možná banální – je poezie...
> básník ticha... se zabývá pojmem otevřenosti, což je smyslem
> pozornosti.

Mám potíže s čtením. Sdílení čtení je fajn. Mluvení o čteném
je fajn.

---
#tg269896271 Jsem. Je v jsem.txt .