Stala se mi věc.
Seznámila jsem se s mužem mých snů.
Tak akorát vysokej i širokej, pěknej, veselej, zábavnej, docela akční, sportuje, pracuje na sobě, má rád děti, máme si co říct i psát...
Tak proč moje hlava už asi měsíc v kuse pořád vymýšlí, kde je chyba a proč ho nemám chtít, místo toho, aby prostě vypnula a užívala si to? 🤔
Mimochodem, nevymyslela zatím nic, takže jí nezbývá než se smířit s realitou a užívat si to. 😀