Kromě expirace mediální cache, která je vcelku srozumitelná a kromě speciálního případu, kdy vzdálená instance mezitím předstane existovat a nebo je zrovna mimo provoz či přetížená, vlastně nepředstavuje zásadní problém, je tu ale ještě otázka cacheování samotných textových statusů z jiných instancí.
Zabírají daleko méně místa, než média, ale současně: databáze fungují nejlíp a nejrychleji, pokud se jednotlivé tabulky nebo alespoň jejich indexy vejdou do paměti RAM. Té bývá na většině systémů už tradičně k dispozici daleko méně, než místa na disku, a současná AI bublina rozhodně dostupnost paměti RAM nezlepšila. Proto je součástí Mastodonu i poněkud mlhavě zdokumentovaný nástroj backend nástroj pro správu a úklid databáze, který z ní dokáže vystrnadit všechno možné. A to zejména statusy, se kterými nikdo na místní instanci neinteragoval. Místní interakcí se rozumí boost, fav, odpověď nebo bookmarkování (vše jen od místních uživatelů).
Statusy bez interakcí se dále dělí na dvě hlavní skupiny: ty, které někdo na instanci followuje, a ty, které nikdo nefollowuje (to znamená, že se k nám dostaly buď jako boost, nebo jako odpověď na jiný status, a nebo přímým načtením jejich URL přes okénko vyhledávání). Na naší instanci je životnost první skupiny bez interakcí omezena na 365 dnů, druhé skupiny na 90 dnů. Ale protože databáze neustále roste (místní statusy musíme archivovat všechny a trvale!), tak je možné, že tyto lhůty bude nutné časem zkrátit.
Tím se dostáváme do finále:
* Kdy uživatelé na jiných instancích mohou vidět můj obsah?
Volejte vašemu věštci! Ptejte se tarotových karet a špionážních služeb!
Podstatné parametry, které jsem zde zmínil, tedy životnost mediální cache, a životnost dvou druhů statusů bez interakcí, instance Mastodonu nezveřejňují přes API.
Pokud mezi instancemi není vyhlášen ani z jedné strany ban na úrovni celých domén, měl by vaše statusy, zveřejněné od momentu follownutí, po nějakou dobu vidět kdokoliv, kdo vás followuje.
#tipy 4/4