Přečteno u čaje;
Kolik volného času získává ten, kdo se nestará o to, co mluví, dělá nebo zamýšlí jeho bližní, nýbrž usiluje, aby právě to, co činí sám, bylo spravedlivé a bohulibé nebo vůbec dobré. Neohlížej se po černých povahách kolem sebe, a raději zaměř přímo k cíli své dráhy a nerozptyluj se!
Marcus Aurelius Antoninus / Hovory k sobě
Přečteno:
Všechno, co se děje, děje se spravedlivě. Zevrubným pozorováním seznáš, že vskutku je tomu tak; nemyslím jen podle posloupnosti vesmírného dění, nýbrž podle spravedlnosti a jakoby řízením někoho, kdo každému uděluje přiměřeně. Pokračuj tedy v tomto pozorování a všechno, co činíš, čiň s tímto úmyslem: být dobrý, dobrý v pravém slova smyslu! A této zásady dbej ve všem, co činíš!
Marcus Aurelius Antoninus/ Hovory k sobě
Přečteno za večerního klidu:
Zbav se své domněnky a zbavíš se pocitu škody. Zbav se pocitu škody a zbavíš se škody.
Marcus Aurelius Antoninus / Hovory k sobě
Přečteno u čaje:
Lidé si hledají místa, kam by se uchýlili: venkov, přímoří, hory. Však i ty nezřídka zatoužíš po něčem takovém. Ale to všechno je svrchovaně zpozdilé, neboť v kteroukoli chvíli se ti zachce, můžeš se uchýlit v sebe sama. Vždyť nikde nemá člověk klidnějšího ani nerušenějšího útulku než ve své vlastní duši, zejména ten, kdo má v sobě takové hodnoty, že stačí do nich nahlédnout, a ihned se ocitá v dokonalé pohodě; tato pohoda pak podle mého soudu není nic jiného než pocit mravní spořádanosti.
Marcus Aurelius Antoninus / Hovory k sobě
Přečteno před spaním.
S tímto dobrem, které se zakládá na rozumu a společenském cítění, se naprosto nesmí srovnávat cokoli jinorodého, jako například chvála davu, vysoké hodnosti, bohatství nebo smyslné požitky. Neboť toto všechno, i když ti jenom nakrátko zalahodí, rázem tě přemůže a s sebou strhne. Ty však, pravím, upřímně a svobodně si zvol to lepší a toho se přidržuj! Lepší pak je to, co je prospěšné. A je-li ti to prospěšné jako bytosti rozumné, dbej toho; jestli jen jako živočichu, vyslov se o tom a svou soudnost chraň před zaslepením, aby tvé rozhodnutí bylo neoblomné!
Marcus Aurelius Antoninus/ Hovory k sobě
Přečteno před večeří (a dnes mě ten text zasáhl):
Nalézáš-li v lidském životě něco lepšího, než je spravedlnost, pravda, uměřenost a mužnost a vůbec než je stav duše, která je spokojena sama se sebou (což tě uzpůsobuje k činům podle správného rozumu) a spokojena i s údělem osudu, pokud se co přihází mimo lidskou vůli – vidíš-li tedy něco lepšího než toto, pak se celým srdcem k tomu obrať a objeveného nejlepšího užívej!
Marcus Aurelius Antoninus/ Hovory k sobe
Přečteno (po výborném guláši) :
Vždyť takový člověk, který ani chvíli neotálí s tím, aby se už přiřadil k nejlepším, se stává jakýmsi knězem a služebníkem bohů právě svým důvěrným stykem s božstvem, které sídlí v jeho nitru. Toto pak uzpůsobuje člověka, aby žil neposkvrněn chtíči, nezraněn jakoukoli strastí, nezdeptán jakoukoli potupou, odolný vůči každé špatnosti, aby byl zápasníkem v největším zápase, ve vítězném boji s náruživostmi, aby byl hluboce prodchnut spravedlností, aby z celé své duše vítal všechny příhody i úděly a aby přespříliš nehloubal o řečích a skutcích a zámyslech jiných lidí, ledaže to bezpodmínečně žádá obecný prospěch.
Marcus Aurelius Antoninus / Hovory k sobě
Přečteno u podvečerního čaje:
Neutrácej zbytek svého života přemýšlením o jiných, jestliže to nemá vztah k něčemu obecně prospěšnému (tím se jen připravuješ o možnost jiné činnosti): tedy všelijakým hloubáním o tom, co ten nebo onen dělá a proč asi, co mluví a o čem přemýšlí a co asi má za lubem, a o jiných takových věcech, které způsobují, že se uchyluješ od sledování své vlastní vůdčí části.
Markus Aurelius Antoninus / Hovory k sobě
Přečteno večer, pod pergolou u hrnku mátového čaje:
Není většího ubožáka, než je člověk, který podle slov Pindarových »zkoumá hlubiny zemské« a usiluje vypátrat, co se asi děje v duších jeho bližních, aniž tuší, že by stačilo, kdyby se zabýval jen božstvem ve svém nitru a jemu opravdově sloužil. Záleží pak tato služba v tom, aby je ochránil před skvrnou náruživostí, před těkáním bez cíle a reptáním na kterýkoli skutek bohů i lidí; neboť všechny božské činy si zaslouží úctu pro dokonalost bohů a všechny činy lidské mají nám být milé pro naše spříznění s lidmi, ba leckdy si zaslouží jistou měrou i politování pro lidskou neznalost opravdového dobra a zla, což je nemenší vada než neschopnost rozeznávat bílé od černého.
Marcus Aurelius Antoninus / Hovory k sobě
Přečteno před večeří:
Theofrastos ve svém srovnávání lidských provinění, pokud je ovšem možné něco takového v širším smyslu srovnávat, správně filozoficky dovozuje, že těžší jsou přečiny spáchané z popudu chtíčů než z hněvu: neboť rozhněvaný se odvrací od příkazů rozumu s pocitem jakési lítosti tajné sklíčenosti, kdežto člověk chybující z popudu chtíčů se dává přemoci pocitem libosti a projevuje tudíž ve svých poklescích větší míru nekázně a slabosti. Správně tedy z toho vyvodil Theofrastos případný filozofický závěr, že trestuhodnější je přečin spáchaný z libosti než z lítosti. Vůbec pak rozhněvaný se spíše podobá člověku, který byl napřed bezprávím dotčen a lítostí k hněvu donucen, naproti tomu druhý se odhodlává k bezpráví ze své vůle, neboť se dává strhnout k lecjakému skutku svými chtíči.
Marcus Aurelius Antoninus / Hovory k sobě
Luboš Blažek