Poslední sada, slibuju.

Hroch, aneb zvíře, kvůli kterému jsme celou tuto cestu podnikali a zároveň zlatý hřeb dne.
Já s gaviálem.
A amonit z obchodu se suvenýry, kterého jsem si vybrala místo dalšího plyšáka.

Potkali jsme kočku, jež nebyla součástí expozice a lemury, kteří už součástí expozice byli.

Víte, jak je těžké vyfotit lemura i s celým jeho ocasem?

Už když jsme kolem těchto “vysoce postavených” koz šli, bylo mi jasné, že v takové výšce by mi bylo špatně.

Tuto teorii jsme ověřili následnou jízdou na lanovce. Protože ten kopec nahoru ať si vyšlape někdo jiný. Výhled každopádně skvělý.

Moje i Adamova oblíbená část - krmení koz a ovcí.

Pro pobavení fotka, jak se dá krmit ovce “na dálku”. Když se chce, všechno jde.