Evropští lídři tleskají implicitní apologii destrukce celých etnik, národů a národně-osvobozeneckých hnutí jako “zlatému věku západní civilizace”, do níž Spojené státy hodlají milostivě zahrnout i Evropany. Tytéž Evropany, jimiž Trumpova vláda okázale pohrdá a které si vodí jako pimprlata. Jestliže nevěříme Kremlu, proč bychom měli důvěřovat mnohem nevypočitatelnějšímu Bílému domu? Má snad evropská civilizace podle Rubia ignorovat nesmírné křivdy a zvěrstva vůči africkým, latinsko-americkým a asijským národům statečně odolávajícím koloniálním výbojům a podmanění? Chceme se stát součástí Rubiovy a Trumpovy nelítostné džungle, kde neplatí nic jiného, než právo silnějšího a utrpení slabých? Neměli bychom se od Rubiovy dystopické vize imperialismu 2.0 distancovat? A co spoluvina evropského společenství na izraelské genocidě v Gaze či evropská linka v Epstein Files, což je symptomatika naší choré civilizace? Jak se s tím vlastně vyrovnáváme? Podrobujeme se sebyzpytování?