Přemýšlím, že natočím speciální #Faktoid o psychických nemocech. Dozvíte se třeba proč matka skočí do propasti i s dětma, proč někdo pozabíjí celou rodinu, proč vzdělaní a inteligentní lidi podlehnou sektě nebo třeba i to, že jednoho dne budete možná vy, ano, PRÁVĚ VY, normální a duševně zdraví a rozhodně žádní blázni, hrozně rádi za "vymytí hlavy chemií" a za mříže v oknech!

A taky o tom, že "blázen" je naprosto prázdné označení.

@adent Mě by toto téma také zajímalo. Kdysi jsem se ocitla ve stavu, kdy jsem překročila tu tenkou linii příčetnosti a úplně ztratila pud sebezáchovy. Bylo to v době, kdy jsem trpěla anorexií. Chtěla jsem umřít. Ne ve smyslu nějakých úvah. Vážila jsem lehce přes třicet kilo, věděla jsem, že umírám a každý večer jsem šla spát doufajíc, že se už ráno nevzbudím, že už to skončí. Nikdy jsem se s tím nesrovnala. Že mě psychika tak zradila, že jsem byla ochotná to vzdát a umřít ...
@adent Když jsem se uzdravovala, měla jsem z toho záchvaty paniky a úzkostí. Když se mi začaly nahazovat obvody v hlavě. Já podepsala u obvodní prohlášení, že jsem v akutním ohrožení života, ale nesouhlasím s hospitalizací a šla domů... Šla jsem tam umřít. Dodnes mě děsí fakt, že se člověk může dostat do takového stavu a od té doby mám pro sebevrahy pochopení. Ale prožít stav, ve kterém překonáte sebezáchovný pud...je strašlivá a traumatizující zkušenost. Mám strachy že se to může opakovat.