Ústřední postavou Švabinského #PosledniSoud #katedrála je trůnící Kristus-soudce. Neodvolatelným gestem rozděluje živé i zemřelé tvorstvo na spasené a zavržené. Insigniemi jeho moci jsou odhalené rány a nástroje jeho umučení a vykupitelské oběti umístěné okolo znamení kříže.

"Potom se objeví znamení Syna člověka na nebi a tehdy budou naříkat všechny národy země. A uvidí Syna člověka přicházet na nebeských oblacích s velikou mocí a slávou." (Mt 24,30)

Nejblíže po pravici Krista-soudce stanula Panna Maria v modré, v jaké jsou i křídla archandělů. Kombinace z modré do smaragdové jsou barvou nebes. Madonna s gestem pokory i přímluvy hledí k stojícímu Arnoštovi z Pardubic, sv. Ludmile, Vojtěchovi i prosebníkovi. Směrem, kterým hledí a kyne Soudce i Matka Boží, se kromě světců a krále objevují mezi vyvolenými nečekaně i tváře nekanonických "civilistů", připomínajících Josefa Mánesa nebo Boženu Němcovou.
#PosledniSoud #Katedrala
Narozdíl od souzených po pravici, levá strana kompozice #PosledniSoud #katedrála zobrazuje hořkost a zoufalství těch, kteří nežili podle evangelia, včetně osob nadaných důstojenstvím. Jak praví responsorium Libera me: "Dies illa, dies iræ, calamitatis et miseriæ, dies magna et amara valde." Narozdíl od souzených po pravici, levá strana kompozice zobrazuje hořkost a zoufalství těch, kteří nežili podle evangelia, včetně osob nadaných důstojenstvím. Jak praví responsorium Libera me: "Dies illa, dies iræ, calamitatis et miseriæ, dies magna et amara valde."
Zvony a troubení andělů svolávající k Poslednímu soudu. Podle Švabinského vitráže to není žádná zkouška sirén, nýbrž nezaměnitelný signál 24 andělů ze sféry nebeské, až všechno pozemské bezmocně zmlkne a nebe se otevře. Hlas těchto zvonů nikdo neslije. I Protektorát byl tenkrát Protentokrát.
#PosledniSoud #katedrála
Poslední soud Maxe Švabinského #katedrála, téma samo o sobě ultimátní, získává naléhavosti ještě dobou vzniku v l.1936-39. K vitráži a mozaice zvenčí se do třetice takřka přidala realita osnovaného zániku národa. Vitráž #poslednisoud vyplňuje otvor okna, který nad nedokončenou příčnou lodi zanechalo propojení velké věže se starou části katedrály. Kružbu a členění navrhl K. Hilbert (1906). Autorem námětu byl Josef Cibulka. Fa Jos. Jiřičky ke zhotovení použila 222,5 tis. barevných skel.