Pavel Svoboda na Velehradě nezklamal, naopak mě nadchl tím, že hrál spíše v pomalejším tempu. Bazilika byla plná, myslím si, že myšlenka podzimní série koncertů by se na Uherskohradišťsku mohla chytit. No a na závěr byla BWV565, o které pan Wolf napsal že je projevem Bachovy nezralosti v době kdy ji psal. Vždy když si na to vzpomenu, tak se usměju. A hrál celý barák, stěny se snad klepaly. Takový zvuk člověk doma nezažije.









