Román byl oceněn prestižní literární cenou Nike a nevím zda ji doporučit všem. Možná více těm, kteří jsou alespoň trochu zvyklí na těžší a dospělejší knihy, třeba od Olgy Tokarczuk. Já jsem si většinu času čtení užíval i když kniha je celkem dlouhá a pár pasáží je nudnějších. Ale celkově knihu určitě doporučím. Vydalo ji nakladatelství Powergraph a v českém překladu ji sežerte u brněnského Hostu.
.
#recenzeknih #nike #doprucknihu

Román je také velkou poctou Beskydům a obecně Haliči. Kromě příběhů dvou hrdinů, které se různé proplétají, tu máme spoustu vrstev vyprávění a mnoho různých motivů. Přiznám se, že jsem měl problémy s některými botanickými názvy a slovy z nářečí. Ale autor používá neskutečně barvitý a poetický jazyk. Občas je děj dost temný nebo drsný ale po pár stránkách následují nádherné popisy přírody nebo něco jiného pěkného.

Ve finále se po spoustě putování, střílení, utrpení a umírání osudy většiny postav spojí v několika finálních scénách. Kniha se čte dobře. Já ji zhltl téměř za jeden víkend a ač nedosahuje geniality příběhů z Hebrid ale je lepší jak Akta Enzo nebo Čínské thrilery. Pokud jste také fanoušky Petera Maye, tak není co řešit a román doporučuji. Čtení knihy bych možná zvážil, pokud vám vadí popisy realistického násilí nebo nechcete číst depresivní a krvavé příběhy.

Kupodivu se naší nesvaté trojici podaří vypátrat koncentrák, kde drží rodinu nájemce a osvobodí ji. Ale když se chtějí vrátit na území Thajska, tak si kambodžská matka postaví hlavu, že musí nejdříve jít do svého domu v Phnompenhu, protože v táboře byla jen ona a její dcera a doufala, že v Phnompenhu najde svého jediného syna. Vojáci se nakonec kupodivu rozhodli, že to zkusí. Aby jejich mise nebyla tak snadná, tak se na území Kambodže vrhnou vojska Severního Vietnamu a zmatek je ještě větší.