"Vzpomenout můžeme také Kounicovy koleje, ve kterých nacisté mučili a popravovali české vlastence nebo je odsud posílali dál do koncentračních táborů. Hned po válce koleje převzali Češi a mučení a popravy pokračovaly dál, ale tentokrát byli oběťmi Němci, ať už byli něčím vinni, nebo je prostě jen někdo náhodně sebral na ulici nebo falešně obvinil. Brno se mělo stát českým městem za každou cenu.

Osmdesát let po válce bychom měli historické události studovat jako historické události, ke kterým musíme přistupovat pravdivě a otevřeně. Pro sebe si pak musíme uvědomit, že všichni byli nakonec něčí oběti. Nic jiného než smířit se a pokračovat dál udělat nemůžeme. A pokud sem dnes přijedou potomci tehdejších Němců, na toto v uvozovkách „nepřátelské území“, v rámci gesta smíření, pak ukazují, že to mají pro sebe vyřešené víc než my."

#historie #brno

Jak se během války vyhrotil vztah Němců a Čechům v rámci běžného obyvatelstva? Dá se popsat, jaké bylo podhoubí pro poválečnou pomstu?

Zkušenost Čechů s tehdejšími sudetskými Němci byla hrozná. Rozhodně u nich neviděli podporu nebo soucit. Pro zdejší Němce se tehdy vrátily staré dobré pořádky a podle toho se chovali. Stále ovšem hovořím v plurálu. Brněnští Němci byli konkrétní lidé, vnímající situaci odlišně a odlišně se chovající.

Vzpomínky očitých svědků na první dny okupace popisují, jak freneticky brněnští Němci vítali Hitlera. Existují fotografie, jak dívky pod Špilberkem nadšeně mávají nacistickými vlaječkami. Pro ně se vše vracelo zpět a nazývali to „dny osvobození“. Němci to chápali jako osvobození od československé nadvlády. Vnímali to tak, že jsme je kolonizovali, a teď to pro změnu budou dělat oni. Byly vykopány hluboké příkopy. V této beznaději se rodila emoce kolektivní viny.

A co Češi a fašismus?

Brno bylo před vypuknutím války hlavním městem českých fašistů. Česká obec fašistická zde měla své ústředí. Byli to antisemité prvního řádu, kteří se velmi rychle dali do služeb Němců a organizovali nejrůznější protižidovské akce. Pochovávali například židovství, kdy po Joštově ulici šel velký smuteční průvod s rakví, na které bylo napsáno „Židi“. Češi přihlíželi tomu, jak tito fašisté vylezli a navázali s německou okupační mocí srdečné vztahy. Byla to totální beznaděj. Lidé viděli v těchto průvodech známé tváře.

#historie #brno #čr #česko #czech #czechia #czechrepublic

"Jaký byl osud německých antifašistů a sociálních demokratů v Brně během války? Skončili v také v koncentrácích?

Samozřejmě. Mezi zdejšími Němci byli i komunisté. Pokud v Brně chytili Němce, který sem ve třicátých letech uprchl jako sociální demokrat nebo komunista a nestihl utéct dál, měl velký problém."

#historie #Brno

"....stavba z červených cihel stala symbolem fašismu. Už před Mnichovem na ní vlály nacistické vlajky a radikalizovaní Němci dávali jasně najevo, že s Čechy již spolupracovat nebudou.

S nástupem Hitlera začali zdejší Němci tvořit velmi nedůvěryhodnou pátou kolonu. Byli zaslepeni propagandou o tom, jak jim Češi ubližují, a zároveň touhou po návratu starých časů. Od zániku monarchie uplynulo pouhých dvacet let, což je doba, kterou si lidé kolem čtyřicítky velmi dobře pamatovali. Vnímali to jako jedinou šanci na návrat starých pořádků. Nešlo jim ani tak o Hitlera samotného, jako o revizionismus. Bylo jim jedno, kdo ho provede, chtěli zpět své ztracené mocenské pozice. Když v roce 1939 Hitler přijel, spatřovali v něm někoho, kdo po dvacetiletém intermezzu a chaosu a „bolševické hydry“ zvané Československo vrací věci do starých kolejí, které byly pro Brno typické."

#historie #Brno #čr #česko #czech #czechia #czechrepublic